Rothschildova flaška

Přestože mám tvorbu Petra Šabacha hodně rád, jeho poslednímu románu bych pár věcí vytknout dokázal. Například fakt, že autor už má čtenáře definitivně na háku. Kašle na nějakou osnovu a dějovou linku komponuje, jak jej právě napadne. Základní představu pak o začátku a konci asi ještě má, ovšem všechno mezi tím je velkou neznámou, což se řeší za pochodu a primárně flashbackovými prostřihy. Kvůli tomu je také celá zápletka dost vachrlatá, a jakmile se člověk začne rýpat v detailech, uvědomí si, nakolik drží pouze silou vůle. Až se nezdráhám říct, že kdyby se vypustila celá etuda s panem Jonesem, vyprávění by to jedině prospělo. Na druhou stranu, v lidské rovině to funguje parádně. Ostatně Šabachovy knihy pro mě byly vždycky hlavně o lidech a jejich občas až absurdních osudech. V tomhle ohledu Rothschildova flaška nezklamala, opětovně se jedná o maximálně příjemné čtení, nijak křečovité a rychle odsýpající. Jen toho proutkařství mi nakonec přišlo líto, téma nabízelo mnohem více možností.

Řeknu ti ....to bylo teda vo fous.....! Jj, vo fous kamaráde....! Life is good! Opět dobrá oddechová šabachovka :):)