Romeo a Julie z Osvětimi

Tato knížka není klasickým válečným románem. Je to sepsaný souhrn svědectví lidí, kteří se setkali v koncentračním táboře s Malou Zimetbaumovou a Edwardem Galinskim. Zpočátku jsem měla problém se začíst, protože je zde mnoho popisů, dat, jmen a počtu zemřelých, ale jsem ráda, že jsem si toto vyprávění přečetla a dozvěděla se o dalších (mně neznámých) hrdinech Osvětimského pekla. Každý člověk, který v té hrůze dokázal pomáhat druhým by neměl být zapomenut. Mala a Edek zachránili mnoho životů a tak NEZAPOMEŇME!!!

ROMEO A JULIE Z OSVĚTIMI Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐️ Na první pohled útlá knížečka, u které si pravděpodobně řeknete "Tu budu mít přečtenou rychle" - ale nenechte se zmást, takhle to (aspoň u mě) nebylo. Spíš naopak: četla jsem schválně co nejpomaleji, abych se na knihu co nejvíce soustředila a vstřebávala informace, které přináší... Označení Romeo a Julie z Osvětimi patří dvojici Edkovi a Male. Já jejich příběh znala - díky knize Dívčí orchestr (nověji vydáno jako Osvětimský orchestr, maximálně moc doporučuji mimochodem). Věděla jsem tedy, do čeho jdu - ale i tak jsem doufala v jiný konec. Tak moc mě příběh pohltil, ale o tom za chvíli :). I když použít slovo příběh u této knihy je ošemetné - nejedná se totiž o román, ale o čistou literaturu faktu. Občas bývá literatura faktu "zabalená" do románu - autor ji zpracuje jako beletrii, příběh... Tady tomu tak úplně není, Romeo a Julie z Osvětimi prostě je literatura faktu a tečka. Nebo spíš čárka :D - protože bych doplnila, že i když je to literatura faktu, která předkládá holá fakta (často např. z výpovědí přeživších) - moc dobře se čte. Ale pozor - ne hned od začátku. To je teda všechno zamotané, že... :) ... Trvalo mi, než jsem se do toho dostala. Na začátku spousta cizích slov a já si právě říkala, že to moc čtivé není a asi nebude, ale... změnilo se to v extra čtivou knihu - stačí jen vydržet a trošku se do toho ponořit... Naplno se to podle mě rozjede až kolem strany 100 (jejich setkání, ano - tak pozdě (kniha má pouze 208 stran)) - pak už jsem opravdu s problémy knihu odkládala, nejraději bych četla nonstop... Jak se v knize píše: "Je to pohádka bez šťastného konce, jak se to skutečným pohádkám občas stává" - pravda, bohužel smutná (a srdcervoucí) pravda. Příběh Maly a Edka navždy zůstane v mém srdci. Je mi moc líto, že někdo příběh jejich lásky neuznává - např. hodně silně věřící židé, kteří Malu odsuzují za to, že jako židovka měla vztah s katolíkem. Z tohoto a dalších důvodů ji někteří neuznávají ani jako hrdinku z Osvětimi - kterou však zajisté byla, protože zachránila desítky - stovky - životů... Edek i Mala byli oba vězni privilegovaní, ale svých "výhod" využívali k pomoci ostatním... Člověka při čtení napadne otázka, zda by to celé dopadlo jinak, kdyby se do sebe nezamilovali... těžko říct... já osobně si myslím, že by je šťastný konec spíš nečekal než čekal... A k tomu statusu neuznávaných od někoho - na druhou stranu spousta lidí je jako hrdiny bere - jako symbol naděje a následně jako symbol vzdoru - nevzdát se a stát si za svým... vždyť tolik židovek, které přežily, daly svým dcerám jméno Mala.... Jak jsem psala výše - setkají se až zhruba v polovině knihy. Což je později, než jsem čekala + mě mrzí, že jejich setkání nebylo nijak upřesněno (asi chybí materiály) a celkově hodně věcí ohledně jejich vztahu bylo spíš takové stručné a trošku stroze podané. Paní autorka se prostě pevně držela dostupných materiálů (což je ale zase na jednu stranu dobře). Tato literatura faktu rozhodně nehraje na city, ale i tak jich ve Vás spoustu vyvolá. Pro mě to bylo neuvěřitelně emotivní a bolavé. Doporučuji v podstatě úplně všem - i skrz krátký rozsah a velká písmenka - je kniha dostupná všem a pro všechny. A přinese Vám nové informace a hlavně příběh nádherné lásky, na který bychom neměli zapomenout... Více brzy v Přečtenu na mém YouTube - Knihánkov :).