Právě čteme (nebo i posloucháme: součástí knihy je i kód do audioteky). Myšlenka je skvělá: prodírat se minulostí a vidět některé detaily, které běžně dítěti uniknou, protože nejsou součástí osnov školy. Vidět, jak to nejen bylo, ale i jaká platila pravidla pro etiketu. Stylistika odpovídá spíš mladšímu čtenáři. Navzdory tomu, že hlavnímu hrdinovi je deset roků, rozhovory a vyjadřování občas vypadají, že by mu spíš mělo být pět let. Mně jako dospělému to trochu trhalo uši, ale cílovému čtenáři to nevadilo. Rovněž zde nalezneme dnes již tolik nepoužívaná slova zejména v dětské literatuře (např. skon, pravil...), čímž si dítě rozšíří slovní zásobu. Ilustrace se mi líbily (synovi ne), nicméně mě mrzela jejich chybovost. Což je velká škoda. Např. když je pár vět nad obrázkem, že chlapec dává rodičům pusu v pyžamu, ale na obrázku je stále v tričku a kraťasech; když je popsáno, že si za dob Rudolfa druhého otírali rty nebo ruce do ubrusu na spodní straně stolu a na obrázku je malý ubrousek v podobě kapesníku atp., to mě mrzí, že k tomu došlo. Celkově považuji knížku za přínos a jsem moc ráda, že jsme si ji pořídili a čteme společně. A moc hezky se poslouchá hlas pana Špačka v audiotéce.