Rok pro změnu

takové průměrné čtení. Neurazí, ale nějak zvláště mě nenadchlo

Knihu jsem zhltla za dva dny; co se týče délky, není to problém zvládnout i na posezení. Ale doporučení autorky číst si opravdu jednu kapitolu týdně vnímám jako rozumné. V budoucnu to určitě vyzkouším. Baví mě načasování, s nímž se ke mně kniha dostala. Pomohlo mi to více se ukotvit v procesu svého "roku pro změnu". Což je vlastně docela vtipné a málo z nás si to takto podle mě uvědomuje. Že to není volba mezi chaosem (změnou) a rigiditou (uzemněností). Že je to právě o tom umět se uzemňovat v procesu změny, že setrvat neznamená vždy bezpečí a změna není vždy hazard. Toto vše je v mikropříbězích knihy trefně popsáno. K autorce mám důvěru, nejsou to pro mě jenom plané teoretické řeči, je to odžité, skrz sebe i skrz její klienty. Dostala mě už její kniha "Čeho před smrtí nejvíce litujeme" a toto považuju za příjemné a praktické pokračování, žádnou vykrádačku. Možná se mi to nakonec líbí i více. V knize se příjemně prolínají malé všední okamžiky dne a velká životní moudra. Nepůsobí to na sílu, je to laskavé, ale nikoliv přeslazené. Kniha nepřemlouvá, na nic si nehraje. A všechny ty životní změny, od drobných až po ty obrovské, jsou popisovány s takovým klidem, až se skoro nemůžu rozhodnout, jestli mě to má štvát nebo inspirovat. Nejspíš obojí. Co všechno si odnáším? Významnost citu pro nuance života, pro přítomný okamžik, pro situace, sama pro sebe, pro lidi v našem okolí, pro zvířata a přírodu. Připomínku odvahy, s níž se máme vydat na cestu, jejíž konec nedohlédneme. Přijmutí své zranitelnosti, abychom mohli spatřit svoji sílu. Potřebu motivovat se možností zažívat radost a nikoli snahou vyhnout se bolesti. A fakt, že volbám v životě neutečeme, protože rozhodnout se nerozhodovat se je také volba. Snahu důvěřovat načasování a nechat si prostor pro zázraky. I v nejistotě, kdy nás život testuje, a to jenom proto, aby nás nakonec mohl zase odměnit. Ale nezvykat si na to jako na cíl, protože je to proces, a protože proces je vždy proměnlivý. Tohle jsou pro mě velké výzvy, ačkoli nejedu zrovna první kolo spirály. A především však možnost volby užívat si radosti všedního dne. A čas od času fouknout do pampelišky, "poslat po větru své touhy" a nechat se překvapit načasováním i formou, kterou nám vstoupí do života. "Doufám, že i ve vašem světě zpívají ptáci. A jestli ano, pak doufám, že jste si toho všimli!"