Rok Prasete

Nečetla jsem předchozí knihy, protože toto by měl být díl, který lze číst samostatně. Od začátku do přibližně osmdesáté stránky jsem byla zmatená, protože nebylo dostatečně vysvětleno kdo je kdo a jaké mezi sebou mají vztahy. Navíc byly zmíněny určité informace z minulosti bývalé policistky Eleny, které ale nebyly pořádně vysvětlené a měla jsem ve všem akorát chaos. Postupně jsem si však zvykala, nejen na divná jména osob, na španělské výrazy a styl psaní. Autoři měli dobrý námět. Určitě zamýšleli čtenáře šokovat a vzbudit u něj pocity znechucení. Bohužel, nebylo tomu tak. Příběh byl překombinovaný a mně to přišlo jako vykrádačka x thrillerů, které už byly napsané. Traumatizované dítě, chov prasat, postižení lidé, kanibalismus a neohrožená vyšetřovatelka v akci. Prostě toho bylo moc. Navíc jedna z policistek byla vyobrazena jako žena a zároveň muž, takže takový boj s vlastní sexuální orientací. Ano, chápu, momentálně velice žhavé téma, ale do příběhu nesedlo a bylo zde naprosto zbytečně. Tahle kniha nebyla dobrá. Vůbec. Rozhodně ne pro čtenáře, kteří mají již v tomto žánru načteno. Začínající čtenář bude ASI spokojený. Já rozhodně spokojená nejsem a mrzí mě to, ale knihu vám doporučit nemohu.

Za knihu děkuji Albatrosmedia. Vybrala jsem si ji v rámci spolupráce. Autor: Carmer Mola Počet stran: 336 Vydalo nakladatelství: Motto Ve spolupráci s: Albatrosmedia Další knihy autora: Obřad a Purpurová síť Co já na to: První dva díly jsem nečetla, protože Obřad, první díl s Elenou nebyl moc dobře hodnocen. Purpurová síť mě úplně minula, ale třetí díl, právě tento Rok prasete mě dostal. Když jsem se oprostila od těch šílených jmen, pak zůstal jen samotný příběh a ten byl teda něco. Nevím, co bylo nechutný víc a neví, co bych vám řekla a co je už radši na čtení pro každého zvlášť. Smrad hnoje a trýzeň provází knihu od prvních stran. Snad vám ani nemusím říkat, že to není žádná pohádka o princezně v plátcích růží. Je to syrové a nechutné. No ale i taková kniha je občas potřeba. Protože potom si víc užiju a sáhnu po knize se značně romantickým nádechem nebo nějakou psychověc. Každopádně tu máme Chesku, Eelenu, Zárat, Julio, Serafín, Holka... Nečekala jsem takovou nálož šílenství, drog, posedlostí, zvráceností a opravdu slabší povahy by tohle číst neměly. Je to velmi explicitní, dobře napsané a bude vám z toho fakt zle. P.S. Věděli jste, že Carmen Mola je pseudonym tří autorů? No nikdo to nevěděl. Ale pak Carmen Mola měla převzít nějakou cenu a nakráčeli tam tři frajeři. Dobrý, ne? Mě se líbí, když příběh dává smysl i přes to, že autorů je více.