Rodinné hospodaření v měnícím se světě

Kniha od američana a primárně pro američany žijící v americe. Tam je prostě všechno BIG. V ČR na zahrádce 500m2 za domem nemá smysl řešit zonace atd., kniha zaměřená konkrétně na téma malých permakulturních zahrad zatím bohužel chybí. Ben má smíšený pozemek 4 hektary lesa, orné půdy, vodních ploch, pastvin, může si na něm postavit co chce, kácet co chce, vytvářet rybníky jak chce, zalesňovat co chce, oplocovat co chce... nic z toho u nás tak lehce nejde nebo vůbec nejde, navíc pozemek této velikosti si už prostě nekoupíte, pokud nejste miliardář. Pokud koupíte za rozumnější cenu, zase na něm nepůjde stavět, oplocovat a vše výše zmíněné. Také by mě bavilo řešit svejly ve svazích, zónu "divočiny", soustavu rybníků... ale ale. Navíc zjevně netrpěl od začátku nedostatkem financí a vlastní kromě domu a studia (další dům) traktor a všechno možné nářadí. Zatímco našinec má obvykle noname motorovku z Hornbachu, Ben vlastní jako "minimální základ" tři špičkové pily Stihl s náhradnímu lištami, kotoučem řetězu, bruskou atd, prostě všechno to co tu stojí hrozné dardy a průměrný člověk na to nemá - jakože vůbec. Co taky řešit v zemi, kde je poměr průměrné výše výdělku a průměrné ceny nemovitostí nejnevýhodnější na světě(!!!). Jinak Vermont, kde sídlí, se zdá klimaticky podobný pošumaví nebo nízkému Jeseníku, tak v tomto ohledu se lze inspirovat. Také se mi u autora zdá, stejně jako u jiných autorů nabádajících k tvorbě "rodových statků", že nějak pro všechno to permakulturní horování a promlouvání se stromy zapomněli vytvořit si dědice! PS: Poznámky pí. Gajduškové jsou super, akorát někdy jsou pomíchané s poznámkami autora a nejde poznat, kdo se vyjadřuje.

Obsáhlá a detailní příručka popisující zkušenosti autora. Věnuje se snad všem podstatným částem soběstačné farmy. Je z toho hodně cítit Amerika, u nás je spousta věcí neproveditelných. Nebo alespoň pro běžného člověka s malým pozemkem a průměrným příjmem :D. Líbily se mi detailní nákresy, osobní vsuvky, smysluplné rozdělení do kapitol. Celkem dlouhý byl na mě úvod o tom, proč to má smysl a jak je potřeba nad tím přemýšelet. Přestože je publikace celkem obsáhlá a hutná, podrobnosti o některých konkrétních řešeních mi scházely. Ale nejspíš nebude problém si to dohledat a Falkovu knihu brát jako inspiraci a deník snažení někoho jiného. Souhlasím i s předchozím komentářem - ocenila bych výrazněji oddělené komentáře editorky, často spývají s komentáři autora.