Rodina Karnovských

Pohnutá historie židovské rodiny, která prožívá svůj nejlepší věk v době, ve které Německo spěje k světovému konfliktu. Všechno tomu nasvědčuje, především začínají sílit hlasy, hledající viníka všeho možného v Německu. Rodina Karnovských do Německa utekla z Ruska, kde jí šlo o život. Po pár klidných letech, kdy byl lékař Georg váženým a vyhledávaným lékařem, se politická situace opět zhoršila a Židé v Říši sloužili za obětního beránka. Georg Karnovski měl výbornou předtuchu, když svou rodinu před nacistickým nebezpečím odvezl do Ameriky, do New Yorku. Naštěstí našel přátelskou židovskou komunitu. Jenže jazyková bariéra způsobila, že v Německu vyhledávaný odborník na slovo vzatý, musí vykonat jazykové zkoušky, aby mohl být lékařem i v Americe. Nedaří se mu. A především se mu nedaří navázat vztah se svým synem Jegorem, který je poloviční Žid a cítí se árijcem. Otci to dává najevo čím dál tím víc ostřeji. Vymezuje se až fanaticky ke všemu židovskému, uznává jedině svou maminku, která není Židovka a za Georga Karnovského se provdala z lásky. I když jsou příběhy každého člověka z rodiny Karnovských poutavé, nejpropracovanější a nejdramatičtější se mi jeví postava Jegora. Mladého muže, kterému v Německu kvůli židovství ve škole tragicky ublížili a ponížili ho. Zlomili. Udělali z něj duševní trosku, bohužel v zajetí mylných představ, nenávidícího všecko, kromě německých ideálů. Je žalostné sledovat jeho zatvrzelost a úpadek. Scéna na samotném konci zdařile konkuruje antickým tragédiím. Dlouho jsem nečetla tak silnou knihu. Když si navíc uvědomíme, že prvně vyšla ve 40. letech minulého století, je s podivem, jak živě čtenáře oslovuje. Mohu jedině doporučit.

Židovská komunita ve víru historického marastu. Touha po poklidném životě v samotném epicentru tehdejší německé nevyzpytatelnosti. Rodinné vztahy a rodinné zmary. Židovsko-křesťanské manželství a syn, který hledá sám sebe uprostřed narůstající agrese mužů ve vysokých botách. Být víc tím, nebo tamtím, toť konečná otázka. Nicméně někde na cestě ublíženého Jegora se vytratilo to hlavní. Člověk. Ani útěkem do Ameriky rodinné pnutí neutichá. Hledání vlastní identity, svého místa v neklidném světě. Emocí mnou tentokrát prolítlo tak akorát, nakonec jsem dočítala klasicky spokojeně znepokojená. Velmi oceňuju náznak malého rozzlobeného muže s knírkem a mužů ve vysokých botách. Každopádně! Jsem ráda, že nečtu anotace, jelikož bych z toho vyzrazení celé příběhové linky byla dost smutná. Možná méně je někdy více.