4,5* Larry Correia rozohral v prvom diele Ságy zapomenutého válečníka zaujímavú šachovú partiu. Nebezpečné úklady, tajné konšpirácie, sprisahania, útoky, krviprelievanie a uprostred hrdina – netvor. Prakticky nič nechýbalo a to bol ešte len začiatok. V tomto pokračovaní má čitateľ možnosť sledovať, ako sa plány viacerých aktérov pohýnajú vpred. Niekedy možno až príliš pomaly. Dej je oproti predchádzajúcej knihe oveľa jednoduchší. Časová línia je lineárna a udalosti sa odohrávajú postupne, s výnimkou niekoľkých okamihov z minulosti. O slovo sa síce prihlásia aj prekvapivé odhalenia, ale je ich menej. Hlavným dôvodom je fakt, že postavy sa viac-menej len presúvajú z miesta na miesto. Najväčší priestor pritom opäť dostáva Ashok. Jeho línia je stále prevažne dobrodružná a akčná. Takmer všetky bojové sekvencie sa odohrávajú v jeho prítomnosti. Correia v týchto okamihoch naplno ukazuje prednosti svojich kníh, teda realistické opisy bojov a stratégií. O čosi viac sa prejavuje Thera. Vďaka nej je rozvíjaná kultúra kúzelníkov – vrahov. Ide teda o rozvláčne rozprávanie zamerané na detaily a vysvetľovanie, a tiež na osvetľovanie motivácie. V najmenšej miere sú spomenuté sivé eminencie. Tí, čo z tieňov snujú tajné plány a čakajú na ovocie svojho snaženia. Vďaka miernejšiemu tempu ostáva takisto viac priestoru na budovanie charakterov. Protagonisti sa vo veľkej miere zamýšľajú a filozofujú. Tiež prehodnocujú svoje postoje a rozhodnutia. Na niekoho to všetko môže pôsobiť trochu prvoplánovo. Zároveň ale ide o veľmi opatrnú a umnú prácu s postavami, navyše uveriteľnú. Autor tieto časti vhodne obmieňa. Akciu strieda opisovanie. Takže hoci sa v knihe toho veľa nestane, dej nepôsobí nudne. Čitateľ sa má čím zabávať a mnohé sa dozvie. Výborná gradácia napätia takisto ostala. Rovnako aj veľkolepé akčné finále, ktoré je krvavé a zároveň morálne silné. Vďaka tomuto všetkému je kniha stále dynamická. Taktiež je odhalená motivácia postáv a prichádzajú mnohé vysvetlenia. Lenže nie všetky, čiže čakanie na záverečný diel bude v istom zmysle dlhé. Kniha Rod zabijáků je v istom zmysle typickým druhým výplňovým dielom. Postavy sa potácajú z miesta na miesto. Nečakaných zvratov je menej. Viac priestoru ostáva na filozofovanie a vysvetľovanie. Correiovi sa však podarilo veľmi dobre nakombinovať akciu a príbehovú vatu. Čitateľ sa teda nemá čas nudiť. Navyše sa ešte čo-to dozvie aj o histórii sveta. Z toho všetkého vyplýva, že finále trilógie by malo byť veľkolepé.

Larry Correia se nezapře. Syn černého meče započal svoji fantastickou cestu ve světě, kde Zákon je nadřezen všemu. Ve světě, kde jsou lidé, jejichž životy jsou závislé na kastě kterou zastupují, nelidé, zatracení a společný nepříteldémoni. A právě Rod zabijáků si bere na paškál Ztracený rod. Ten žije mimo zákon a provádí, jak název knihy napovídá, nájemné vraždy. Zákon je zatracuje, přesto je využívá je-li to třeba Rod zabijáků vsadil na více dějových linií, přičemž nejvíce prostoru dostala Thera, která poněkud neochotně přijala galantní pozvání Sikassa, jenž je hlavou kouzelníků-zabijáku Ztraceného rodu. Přestože by ji nejraději předal inkvizici neučiní tak, neb je Thera vhodným nástrojem pro upevnění Sikassova postavení. A tak se, díky pozvání, zcela proti vlastní vůli začíná užívat svého potenciálu. Tedy místo kouzel dává přednost pádlu, ale o tom si jistě přečtete sami. Rozhodně vás tato dějová linie nebude ani trochu nudit. Druhá linie sleduje Vrchního inkvizitora Omanda, který pracuje na svém plánu drobné genocidy. Zároveň sledujeme Ochrance Devase, toho času chůvu archivářky Rady. Mimochodem - zde vás čeká velice vtipná scéna při návštěvě starého přítele. Ashok, potažmo Synové černého meče, dostali tentokráte prostoru trošku méně než jsem očekával. Nicméně zcela překvapivě jsou pasáže s Ashokem ty nejakčnější. Bojová scéna ve společenském domě je naprosto báječná a ano, zcela ji předčí závěrečný souboj s A tady bych měl končit. Na samotném závěru se osudy našich hrdinů protnou. A ano, stane se to nejhorší. Poslední řádky vás tak nadchnou, že budete skandovat chci víc, chci pokračování. Larry Correia má svůj nezaměnitelný styl, za což můžeme být jen a jen rádi. V Lovcích monster ukázal, že akční scény, černý humor i sarkasmus zvládá bravurně. Sága zapomenutého válečníka dokazuje, že umí vystavět svět s fungujícími pravidly, drsný svět, kde je jeden společný nepřítel - démoni žijící v oceánu. Larry stvořil středověké fantasy se vším, co k tomu patří. Najdete zde rozličné netvory, intriky, nějaké to zaříkadlo a končetiny nacházející se tady a onde. Přestože je příběh vyprávěn pomocí rozličných dějových linií, jejich diverzita je výhodou a víte, co můžete očekávat. Larry má u mne vždy čestné místo a ač se nejedná o dílo intelektuální hodnoty splňuje vše, co splnit má - zábavu. Celkově hodnotím 85%, protože přeci jen některé pasáže by si zasloužily trošku více péče.