Řízení neziskových organizací

Sama tak trochu uvažuju nad založením neziskovky. A jak jsem se dočetla, je to prostě směr budoucnosti. Když to vezmeme do důsledku a v tom důsledku budeme kalkulovat s tím, že nenastanou žádné větší rozbroje v Evropě (i když, no, teď to v politice téměř v celé Evropě vypadá dost na levačku), tak dojdeme k jednoduché myšlence. Byznys, to jest kšeft, bude pro stále méně lidí. A uživit se bude tedy přinejmenším obtížné. A kam se přehrnou finanční toky? Do neziskového sektoru, který bude částečně zajišťovat fungování společnosti. Pokud nedojde k rozbrojům. A k těm dojít může. Kniha Řízení neziskových organizací je podrobná. Snaží se seznámit hloubajícího s fungováním organismu neziskovky. Od samotného založení, přes řízení, až po financování. Nejzásadnější kapitolou knihy se stal marketing a financování. Je pro to jednoduchý důvod – u neziskovky je to jinak než u byznysu. Financování se hledá, nevydělává se. Je možné zažádat u státních institucí, lze hledat dotace nebo granty. Jde se obracet na soukromé firmy a společnosti. Lze se pokusit o crowfunding a fundraising (chtělo by to české ekvivalenty, přeci nebyli moudří lidé jen při obrození, no ne?). A to byly kapitoly, které mě zajímaly nejvíc. Řízení a daňová pravidla a účetnictví, to je pro mě zatím hra daleké budoucnosti. Nejdřív je mi třeba přemýšlet nad konceptem. Jinak řečeno – nejdřív potřebuju sehnat auto, než se stanu dopravcem, že jo. A tady narazím na problém knihy. A rovnou se zostra ptám – psaly autorky knihu jako diplomovou práci nebo jako jakýsi návod pro založení a řízení organizace, kde doufaly v co největší dopad? Jsem si jistá, že uvažovaly nad druhou možností. Ale, bohužel, stvořily možnost první. V knize neukazovaly příklady dobře fungujících neziskovek, ale babraly se v zákonech a grafech a obecných datech. Což je ve výsledku chybou. Alespoň z mého laického pohledu. Protože text knihy je tak velmi úzkoprsý, škrobený a nezáživný. I odborná literatura jde přeci udělat tak, aby nesmrděla křídou, ale právě životem. Ač autorky uvedly pár příkladů, přesto zvolily možnost popsat činnost a řízení neziskovky na zákonech a nařízeních. Děsí mě, že hravost a humor jsou nekorektní. Ač se jimi dá říct mnohem víc, než suchou mluvou zaprášených slovníků. Nevidím moudrost v tom, když se člověk zahalí do mlhy složitě šroubovaných vět a slov, která vycházejí z akademického prostředí. Moudrost vidím v tom, když výše popsané umí člověk nepoužívat. Ale to je vlastně jen takové postesknutí nad tím, proč podobná literatura nejde dělat z trochu větší lidskostí. Samotná kniha je velmi podrobná a skutečně se s její asistencí nebudu bát promýšlet koncept vlastní neziskovky. A třeba, třeba se mi to i díky této knize podaří.