Říše upíra

Citace z knihy: "NO TO MĚ POSER NA HOLÝ ZÁDA" Přesně vystihuje můj pocit, když jsem dočetla poslední stránku :-) Jay Kristofff v plné palbě :-) Příběh Gabriela (napůl člověk napůl upír) nás provedl jeho začátky v řádu Stříbrosvatých (loví stvořence upírů Mrtvé) a samozřejmě upíry, přes jeho krvavá dobrodružství, lásku a pomstu. Připravte se na hodně krve, boha, mrtvol, kouření, alkoholu,vulgarit, ale i naděje na lepší zítřky... Kniha má sice 800 stran, ale konec je teprve začátek... Nemohla jsem se odtrhnout. Popelopijka (meč) je skvělý , obzvlášť když při bitvě přeříkává recepty :-) Gabriel je drsňák se srdcem lva :-) Dior, Baptiste a Aaron, Astrid - všechny jsem si zamilovala :-) Napětí a nečekané zvraty mě uvrhly na konec a to je teprve peklo... POTŘEBUJI DALŠÍ DIL !!!!!

Skvělý začátek upírské ságy, která začíná obdobně jako Interview s upírem. Gabriel, stříbrosvatý poloviční upír, rozpráví o svém životě a údělu. Zrození, hřích, víra, přátelství, zakázaná láska, ztráta, nenávist, vendeta, vykoupení, bratrství, zrada, oběti, znovushledání, smrt. Romantická linka je hodně sladkobolná a evokovala ve mně milostný příběh Merlina a Nimue. Autor nás dostává hned první větou a čtenář se od příběhu skoro nemůže odpoutat. Byť jsem čekala malinko něco jiného, nemohu si nakonec stěžovat. Hlavní postava Gabriela je naprosto výborně vykreslena a jeho rozpolcenost je jasně patrná až do doby, než najde tu správnou cestu, po které by měl kráčet. Dior jako druhá hlavní postava příběhu nepostrádá charakter, který je pro Kristoffovy hrdinky naprosto příznačný - Mia z Nikdynoci byla jasným vzorem ;-). Příběh mi připomněl - Night Watch z GoT, Zaklínače, Templáře, Indiana Jonese, Mulan (bitva u Dvojčat) a další…. A když se příběh líbil Klausi Mikaelsonovi, tak kdo jsem pak já, abych nesouhlasila, no ne….:) Knize opět nelze upřít čtivost, vtip, promyšlenost, napětí a gradaci příběhu. Plus tvoření slov je naprosto geniální - dnesmrt. Musím také vyzdvihnout překlad a tu krásnou starší květnatou češtinu, která už skoro vymizela a tady je použita při rozmluvách s ancient. Vydejte se s Gabrielem (btw tohle jméno fakt zbožňuju:) ) na cestu, která je plná krvelačných nemrtvých, ale i po moci a krvi bažících lidí. Gabriel Vám sice bude na této pouti tvrdit, že není žádným hrdinou, ale když se podíváte nalevo a napravo, uvidíte, že v porovnání s některými dalšími charaktery je jeho hrdinství více než patrné, i přes jeho občasnou sklenku vodky, sprosté vyjadřování a dýmku z krve nemrtvých. Doporučuji velmi… přesto ale ubírám jednu hvězdu, protože Nikdynoc mě chytila víc a doufám, že druhý díl bude ještě větší masakr ! Spousta otázek ještě zůstává nevyřčených -) pravý původ Gabriela, osud jeho sestry, ztráta grálu, přesun moci z jednoho upírského rodu na další….. “My Watch Has Ended.”

Tahle kniha se velmi těžko hodnotí jelikož ji napsal sám mistr pekel. Bichle a zároveň malina. Začátek byl naprosto skvělý a dalsi části se hrozně táhly a pak velký zvrat v druhé půlce a kniha přečtena jak nic. Autorův styl psaní je neskutečně bohatý a nádherný. Zároveň je kniha doplněna ilustracemi které dej i predstavivost obohacují. Hlavně nechybí autorovo sebevyjádření vulgarita jako jizvy na tváři upíra, humor a talent vytvořit něco jedinečného ačkoliv upíři jsou poměrně stereotyp. Dej byl temným avšak okouzlujícím příběhem láskou i hodnotou rodiny krve a druhu. A co se postav týče Lvíče nešlo neobdivovat a charakteristika mu sedla. Celkově hodnotím tuto krvi protkanou knihu velmi kladně ačkoliv zůstávám věrná Nikdynoci. Takové male upozornění že kniha není pro slabé žaludky ale scény se dají samozřejmě přejít i když si nechcete nechat ujít autorův barvity popis. Zároveň oceňuji překlad této knihy protože mnohé výrazy přeložit do češtiny muselo být slovní umění :D Přeji Dobrosvit Stříbrosvatým :))

Dokonale vyrovnaná míra zvratů, přitažlivosti a krvežíznivosti. Tohle prostě chcete číst. Bylo to kur*a úžasný! Víc v mojí recenzi :).

“Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot. Děti vytržené z náručí rodičů. Nekonečné planiny plné neoznačených hrobů. Neumírající mrtví, kteří nás loví ve světle zčernalého slunce. Teď jsme kořist, mon ami.” Tuto knihu bych zařadila mezi nejrychleji přečtenou. 800 stran, ale tak úžasného čtení, že mi to nepřišlo. Příběh Gabriela de Leona, jak jej vypráví ve svém vězení. Příběh tak úchvatný, že se čte sám. Doprovázen je tak dokonalými kresbami, díky kterým se přenesete do chladné, nehostinné země, kde pokud něco přežilo, je to odsouzeno k záhubě. A pokud byste Gabriela chtěli nazvat hlavním hrdinou, jeho odpověď by byla: “A kdo ti kurva řekl, že jsem hrdina”? Některá jeho rozhodnutí se zrovna neslučují s představami dobra, ale věřte mi - budete tohohle parchanta milovat! Celý příběh provází stín zmaru, beznaděje, nenávisti, pomsty a zla. Krev teče proudem a rozhodně to není čtení pro slabé povahy, nebo slušné jedince. Styl psaní je neskutečný, skloubit dohromady knižní vrstvu spisovného jazyka a zároveň vulgarismů tak, aby motto: “Sednout jako hrnec na prdel” dávalo smysl? Lví podíl na tom určitě má i překlad, ten považuji za obzvláště zdařilý. Zkrátka tohle musíte mít. Hrozné na knize je pouze jediné - má pokračování, které ještě ani nešlo do tisku.

Přečteno v originále a teda chtěla bych vidět tu překladatelskou hitparádu! Vsadila bych se, že u toho duo překladatelek muselo být celou dobu na plech a královsky se bavit. ***** Mistr Kristoff zase boduje a tentokrát za sebou v haldě prachu a zapomenutí nechává veškerý upírský fantasy, co kdy vyšlo. A možná i spoustu tematicky jiných fantasy, když nad tím tak přemýšlím. Snažím si vzpomenout, které fantasy si opravdu pamatuji, a které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu a takhle spatra bych je spočítala na jedný ruce (HP, TOG, ACOTAR, CC, Nikdynoc). Kristoff je bezesporu stylem psaní naprosto originální, jeho schopnost tvořit fiktivní světy a postavy bezkonkurenční a hlavně se toho prostě nebojí. Z jeho knih mám pokaždé pocit, jako kdyby mu bylo totálně volný, co si kdo bude myslet, haters gonna hate a on se jen bude smát a ukazovat jim prostředníček. Takže máte na výběr dvě možnosti: za (a), milovat to, a za (b), vzít si radši do ruky Stmívání protože Kristoff je na vás too mch. ***** Říše upíra je totální vykrádačka a opět je to Kristoffovi úplně volný a královsky se nad tím baví. Každou chvíli si tu budete říkat: "Ty jo, tohle odněkud znám." A škrábat se u toho na bradě a snažit si vybavit, který dílo to Kristoff právě rabuje. Snažila jsem se dělat si seznam toho, co jsem tam našla já a schválně pro zábavu to zkuste taky! ----- Bible (easy find), Nikdynoc (vykrádačka sebe sama, možný crossover?), Interview s upírem, The Last of Us (jedna a dva), Zaklínač, Star Wars. Vsadím boty, že při druhém čtení toho najdu ještě víc. Geniální na tom je, že i tak je Říše upíra originální a dokonale novátorský majstrštik, který nastavuje laťku žánru fantasy hodně vysoko. ***** Nevím, jak to po jazykové stránce vyznívá v českém překladu, ale v originálu Kristoff mistrně pracuje s jazykem. Představuje různá nářečí a dialekty, což v psané formě, kdy logicky neslyšíte přízvuk, je fakt obtížný. Taky dokázal jazykově odlišit stáří postav, hlavně to uvidíte při čtení dialogů highborn upírů a jiných postav. Geniální, i když jsem občas musela tu starou angličtinu číst třikrát. Co tady hodně vyčnívá, a zase musím smeknout před překladatelským duem, jsou nadávky, kletby, urážky a prostě veškerý dirty language, kterého tu je jako máku. Útlocitnějším povahám se po třetím fu*k v jedné větě můžou trochu klepat kolena, ale to ke Kristoffovi zkrátka patří, jako jizva pod ofinu Harryho Pottera. Takže se připravte na pořádně sprostou jízdu, přátelé. Vlastně by se z toho dala udělat další hra, čárku za každou sprosťárnu, a jen tak odhadem začárkujete minimálně 5 áčtyřek (oboustranně). ***** Hlavní postava je až neskutečně dobře napsaná a totálně uvěřitelná a reálná. Gabrielovi v příbehu sekunduje opravdu velké množství vedlejších postav, opět, všechny jsou dotažené do posledního písmenka a dokonale se vyvažují a doplňují. Záporáci, a že jich tu je, vám budou obracet žaludek a posílat husinu do celého těla. Samozřejmě nechybí ani spousta zvratů, a to jak v ději, tak i v postavách samotných - z dobráka se vyklube totální magor a z vraždícího monstra klaďas. Bude tedy často překvapeni a kroutit hlavou, místy znechuceně zavírat oči, ale rozhodně tu knihu nebudete chtít odložit. ***** Poslední věc, kterou bych zmínila, je trend LGBTQ+ postav, které se poslední dobou objevují všude možně. Dost často to působí na sílu natlačené, ale Kristoff to zvládl s přehledem - dějově to funguje, charakterově taky a nebýt toho, že sex je v téhle knize hříchem a gay sex důvodem k upálení, bylo by to všechno zalité sluncem. Jenže není a příběh tím získává dalaší hloubku, která vás bude rozhodně bavit!

Pochvalných komentářů zaznělo mnoho a já se k nim mohu jen přidat. Ač obsahově rozsáhlá, kniha rozhodně nenudí a na konci je vám líto, že ten svět opouštíte. Gabriel de León se za hrdinu nepovažuje, ale čtenáři jej musí milovat. Na začátku víme, kam ho osud zavedl, ale na konci knihy máme víc otázek než odpovědí. Další díl je nutnost a čekání bude pekelné. Vyprávění přeskakuje v různých časových rovinách a občas musíte při čtení dost přemýšlet, abyste neměli zmatek v tom, co už hrdinové prožili a co je utvářelo. Autor umně přeskakuje v ty nejnapínavější momenty a čtenáře nenechá ani chvíli vydechnout. Ač autor zřejmě čerpal z různých kultovních fantasy, pojal příběh po svém a dokazuje, že je skvělý vypravěč, který umí rozplakat i rozesmát (často na jedné stránce). Svět, příběh i Gabriel a ostatní postavy se mi dostal pod kůži. Ilustrace jsou úžasné a oceňuji, že jsou povedené i v e-knize.

Jay Kristoff stvořil temný a krutý svět plný nemilosrdných monster, ledokrevných, kteří vedou válku proti lidstvu a jako nemrtví na to mají celou věčnost. Jedinou nadějí lidstva je nalezení grálu. Autor nezklamal a všem svým postavám zase dostatečně naložil na hrb nespočet utrpení, které musí překonat. Někteří mají i to „štěstí“, že přežijí, aby mohli znovu bojovat a v bolestech zemřít. Kniha není pro slabší povahy, násilí, mučení, šikana, zrada nebližších, různé druhy bolesti, detailní popisy bitev a smrt tu jdou ruku v ruce s potoky krve. Žádná z postav tu není normální, jsou to buď ledokrevní, náboženští fanatici, nebo závislí na krvi (což je tu velmi žádaná komodita) a alkoholu. Kniha má přes 800 stran a na jejím konci je hlavní hrdina, poslední stříbrosvatý, pořád na začátku. Příběh, který Gabriel de León vypráví, má mnoho odboček a slepých uliček, takže téměř celá první polovina knihy je mlácení prázdné slámy. Aby toho nebylo málo, tak kniha je neuvěřitelně vulgární, tolik nadávek, zesměšňování a urážek se jen tak nevidí. Kdyby se toto všechno vymazalo, tak pomalu není co číst.

"No to mě poser na holý záda." Bolo to GENIÁLNE! Celý príbeh, celý svet, všetky postavy. Majstrovské dielo. Kniha má skoro 800 strán, ale ani jedna strana, ani jeden odstavec, veta, či slovo neboli navyše. Bolo to drsné, temné, ale zároveň plné lásky a nádeje. Všetky postavy boli skvelo vykreslené a ilustrácie to perfektne doplňovali. Gabriel je parchant, ale má nekonečne dobré srdce. Och, ako on dokázal milovať. A ako to Jay Kristoff dokázal opísať. Ja som si ho zamilovala a so slzami v očiach prežívala jeho príbeh a dýchala zaňho. Gabriel de León, teším sa na ďalšie stretnutie. A prosím, vezmi so sebou Popelopijku. "Přátelé jsou kopec, na kterém zemřu." Milujem

Nedočteno - a i přes to si dovolím dát odpad. Knížka je to asi dobrá, jenomže se tu přinachomýtly dvě naprosto záporné postavy: Adéla Michalíková a Kateřina Stupková. To jsou ty pachatelky! Překladatelky, kterým se to hooodně moc nepovedlo. Nejsem ochotná se prokousávat k příběhu nechutnou vrstvou těžkopádného, místy smysl ani nedávajícího překladu, pardon.