Říše pohádek je pro všechny

Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.

Tok slov postrádá pohádkového ducha. Rušila mě neliterární vyjadřovací forma a neopravdovost sdělování. Byť se literární zpracování pohádek v průběhu času proměňuje, není příjemné, když čtení vzbuzuje pocit lekce českého jazyka pro cizince. Přítomnost slovní vaty a dalších parazitických slov možná prostupuje už z originálu (maďarština), ale krkolomné vyjadřování je záležitost překladu. Dohledáváno následovně. Mateřštinou překladatelky do jazyka českého je maďarština. A k tomu nakladatelství Pikola, továrna na zpracování balastu, tak to vlastně odpovídá.