Říše pohádek je pro všechny

Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.

Pohádky jsou různorodé a musím přiznat, že některé mě svou atmosférou chytly za srdce a minimálně jeden příběh mě dojal. Je poznat, že tvůrci svazku nehlídali jen to, aby příběhy mluvily k současným dětem a dospívajícím (zvláště k těm, kteří prožívají něco velmi těžkého, jako potíže s identitou a čelení nejrůznějšímu druhu násilí), ale také chtěli, aby pohádky měly uměleckou hodnotu. Podle mě se obojí podařilo naplnit. Některé pohádky jsem přečetla sedmileté dcerce, jiné mi přijdou vhodné pro starší děti.