Po technooptimistické knize Druhý věk strojů přichází výrazně pesimističtější vize blízké budoucnosti - Fordova kniha Roboti nastupují. Tam, kde Brynjolfsson a McAfee vidí příležitost a často i záchranu lidstva, Ford zvedá varovný prst a někdy rovnou celou ruku a ještě jí na nás mává, abychom si ho všímali. Kniha je převážně zaměřená na trh USA a jeho vývoj. Ten se stále ještě ne zcela vzpamatoval z Velké recese z roku 2008 (nenechat se zmást dobrými zprávami z Kalifornie a New Yorku) a Ford na celkem jasných číslech vysvětluje, že v mnoha ohledech se to USA už nemusí vůbec povést a s nimi vlastně ani zbytku světa. Hádáte dobře, budou za to moci nové technologie. Příklad za všechny: velkým firmám díky automatizaci rostou zisky, vykazují velký nárůst produktivity, ale mzdy pracovníků nerostou či výrazně pomaleji než produktivita, střední třída chudne a vzniká velká nerovnost, lidé mají méně peněz, méně kupují, tím se vrací tlak k firmám, které začnou propuštět, protože jim klesá odbyt atd. Ač si myslíme, v jak hektické a přelomové době žijeme, tak podle autora jsme teprve na jejím úsvitu. Ten hlavní technologický skok je teprve před námi, vše se to zatím jen nadechuje. Jak všichni víme, jezdíme posledních cca 50 let v podobných typech aut, létáme podobnými letadly apod. Během průmyslové revoluce lidé objevovali auta, elektřinu, letadla, pásovou výrobu atd., protože k tomu uzrála doba. A do další přelomové éry nás postupně dovádí počítače a technologie na ně navázané (internet, cloud, mobily, umělá inteligence apod.). Až uzraje doba a přijde nějaký vhodný startér (třeba další hospodářská krize), tak se teprve ocitneme v Druhém věku strojů. Už dnes, a autor to dokládá mnoha příklady, existují možnosti jak nahradit většinu lidí nejen ve výrobě, ale i službách a tím nemyslí jen nekvalifikovanou a levnou pracovní sílu, ale také bílé límečky, účetní, analytiky, bankéře, učitele, zdravotníky, řidiče. Nová místa zřejmě vzniknou, ale díky technologiím jich bude potřeba výrazně méně než těch zaniknuvších. Autor se na celou problematiku dívá zjednodušeným pohledem ekonoma a technologa. Neřeší moc otázky, zda fakt musíme celé dny pracovat, zda úděl nás lidí je jen práce a honba za penězi, abychom mohli více a více spotřebovávat a roztáčet kolo hospodářství. Na druhou stranu se na dost stránkách na konci knihy věnuje nepodmíněnému příjmu, který by mohl slušně zafungovat jako stabilizační prvek či takové překlenovací období. Ale zas ze zkušenosti z historie víme, že pokud nebudeme mít práci či nějaký smysluplný úděl, že to nikdy s lidstvem moc dobře nedopadne, alespoň ne s generací, která bez práce nedokáže fungovat. Knihu doporučuji. Je to hutná potrava na přemýšlení. Pokud o technologických trendech už něco víte, tak vám to pomůže si udělat ucelenější obrázek o celé situaci. Pokud jste v nich začátečníkem, tak zažijete svůj první technologický šok a garantuji vám, že nebude v blízké budoucnosti posledním.

Ach bože, ten "nejlepší možný svět" se nám trochu zvrhnul. Ostatně, jak se dalo předpokládat. Bujaří čeští politici, když mluví o světlých zítřcích, připomínají ubohé osadníky, kteří zavítali do Austrálie v časech klimatického optima. Ale bude hůř. Každý, kdo pracuje v soukromé sféře, zná samozřejmě modlu úspory lidských zdrojů. Jakmile nahradíme člověka robotem, budeme vyrábět zboží levně a efektivně. Jedinou otázkou pak zůstane, když vyhodíme všechny zaměstnance až na majitele, kdo bude kupovat vyrobené zboží? Mimochodem, pochvala za překlad. Výborný - až na sloveso rezultovat. Při pohledu na něj mé obočí rezultovalo do nadzvednutí.