Životopis kněze, vězněného nacisty i komunisty, asi úplně nenaplnil očekávání, která jsem od něj měla po přečtení podtitulu „vězeň, kněz a převaděč“. Bohuslav Burian totiž od totalitních režimů nacismu a komunismu netrpěl bez svého vlastního přičinění a zcela nezaslouženě (jak to bylo například u faráře Josefa Toufara, který aktivně proti komunismu nic velkého nepodnikl), ale tyto režimy ho trestaly za jeho vlastní aktivitu – vždy velice odvážnou, někdy až zbrklou – a trest pak také dopadl na další lidi, kteří mu v jeho činnosti pomáhali. V tomto pohledu umožňuje osud kněze Bohuslava Buriana různé interpretace a myslím si, že to bude i důvodem, proč asi nikdy nebude oficiálně svatořečen, přestože zemřel v komunistickém vězení. Kniha Františka Koloucha nejednoznačnosti v životních osudech Bohuslava Buriana nezastírá a snaží se nám představit jeho životní příběh co možná nejpravdivěji. Jako mladý kněz – kaplan ve Slavonicích zorganizoval eucharistickou pouť k poutnímu místu za městem – ke kostelu Božího Těla, při které mimo jiné řekl: „Potom si dobře zapamatuj, milý křesťane, že jsi tím pravým vyznavačem, když dovedeš Boha vyznat a k němu se neochvějně hlásit, i když ti to přinese příkoří a posměch. „Jako mne pronásledovali, tak budou pronásledovat i vás. Po tom pozná svět, že jste moji učedníci.“ A to je tvé největší vyznamenání.“ Životopis kněze, který ve svém životě mnoho vytrpěl a mnoho lidí muselo také trpět kvůli němu a jeho činnosti, stojí podle mého názoru za přečtení a promýšlení – právě že nejde o žádný učebnicový příklad „hrdiny bez bázně a hany“.

Kniha mě naprosto nadchla. Uvědomil jsem si při ní tu zločinnost komunistického režimu. Burian byl sympatický, otevřený, nebojácný, snažil se každému pomoci. Nejhorší na mnoha komunistických bachařích a vyšetřovatelích je, že to byli lidi, kteří měli doma děti, manželku, ale ve své práci to byli stejní zločinci jako gestapáci v koncentrácích. Co udělal Burian? Nic špatného, bohužel on vlastně nic proti režimu nedělal. Naprosto nezaslouženě odsouzen za NIC. Pomáhal jen utíkat lidem z československého komunistického ráje, tedy jednoho velkého vězení. Zase se ukázala jedna poučka. Koho nenáviděli nacisté, toho nenáviděli i komunisté. Koncentrák za nacistů přežil, koncentrák za komunistů bohužel ne. Přišla mi u něj myšlenka, že to byl jen slušný člověk. Kdo totiž zlu neodporuje, sám ho podporuje. Burian nemlčel, když ostatní mlčeli. Myslím, že je to další adept na svatořečení.