Rick a Morty

Ze začátku se budu opakovat jako u komentáře u prvního dílu, ale jen ve zkratce: Kresba, co vypadá jako povedenější fanart, spousta hlavních postav vypadá podivně a i přes označení "Pouze pro dospělé čtenáře", jsou sprostá slova cenzurována. Ale! Druhý svazek příběhově příjemně překvapil, první tři kapitoly na sebe navazují, jsou napínavé, vtipné a opravdu dělají dobré jméno seriálové předloze - v podstatě to (až na tu kresbu, ehm) jako epizoda Ricka a Mortyho působí. Drtikulský speciál je ještě lepší, hodně tomu přidává ulítlost samotného příběhu, styl kresby Andrewa Macleana a samotné téma interdimenzionální televize, která umožňuje tvůrcům se pořádně vyřádit i bez Ricka a Mortyho. U téhle čtvrté kapitoly jsem se nasmál asi nejvíc (ano, u tohoto sešitu jsem se dokonce smál, další rozdíl oproti minulému...) a překlad typu: "Vodevři kukadla, jsou tu další džípadla," je prostě super. Pátá kapitola, Bláboční nadělení, mi také hodně sedla. Zac Gorman, jinak scénárista těchto svazků, by měl těch příběhu nakreslit víc, protože jeho styl kresby a celková stylizace mě nadchla, prostředí není tak mdlé a prázdné, grimasy postav jsou správně ulítlé a celkově to působí živěji a originálněji, než to, co kreslí CJ Cannon. Bonusové kraťasy z toho tentokrát vycházejí o něco hůř, ale jen v rámci celku, jinak jsou podobně zábavné, jako v předchozím svazku. Celkově tedy druhý svazek doporučuji a nejspíš se k němu i někdy vrátím.

Druhý svazek mi přišel ještě lepší než první. Když člověk ví, co má čekat, tak mě alespoň nic nepřekvapilo. Hlavní příběh byl docela drsný a bavil mě. U těch kratších to bylo proměnlivé, ale to jasně vychází z toho, že buď je nápad dobrý nebo ne. Na pár stránkách není šance se rozepsat. Takže za mě pořád drží RaM standard a věrně se to blíží k seriálu. ♥