Rezervoár č. 13

(audiokniha) Poslouchala jsem ve skvělém podání Otakara Brouska a jen díky jeho interpretaci jsem knihu vůbec přežila, bohužel. Jinak bych ji určitě odložila nedokončenou. Přitom začátek je hodně slibný. Jenomže potom se příběh táhne a koná se už jenom nekonečná nuda a šeď. Asi jsem od knihy očekávala něco jiného, absolutně trpí absencí napětí, postrádá jakoukoliv dynamiku vyprávění, autor jen zdlouhavě popisuje životy několika lidí. A to mě opravdu nezajímalo ani trochu. Ani bych neřekla, že se jedná o psychologický román (i když to je jen můj vlastní subjektivní názor), spíš možná ještě společenský - a ani to ne. Mně to připadlo jako kniha o ničem. Navíc jsem celou dobu doufala aspoň v nějaký převratný závěr - a ono nic! Nekonalo se žádné překvapení, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, prostě nic. Ke knize se určitě už nikdy nevrátím, pro mě to byla ztráta času...

Marně přemýšlím, proč zde má tato kniha tak špatné hodnocení - pro mne je to jeden z nejlepších letošních objevů. V anglické vesnici se ztratí dívka - tak kniha začíná, možná někdo čekal klasickou detektivku a proto je zklamán. To je škoda, protože tenhle malý poklad sleduje osudy vesničanů po dobu několika let od zmizení dívky, sleduje proměny přírody a proměny postav - je to kniha poklidná a obyčejná, jako život na anglické vesnici - a je tam přitom všechno: láska a nenávist, zrada, bolest i klidné štěstí. Snad se tohle všechno neztratilo v překladu, protože v angličtině se to četlo jako meditace, jako příležitost k přemýšlení o velkých i malých věcech života.