Reportáž, psaná na oprátce

Když jsem byla malá-tak v 6-7 třídě, tak jsme si ji ,měli přečíst a mě se tehdy moc líbila. Můj děda byl jako politický vězeň za 2. světové války v Terezíně a v Mathausenu a odmítal se do konce života bavit o zážitcích, které museli vytrpět. Vždycky na to říkal: " To se nedá vyprávět, to není pro lidské uši" a tak jsem ve Fučíkovi částečně viděla dědečka ( ještě , že to neví, ten by mi dal). Ať si říká, kdo chce co chce a ať o Fučíkovi jdou zvěsti jaké jdou, pro mě má kniha 5 hvězdiček.

Opomenu - li všechny kritiky, oponenty a teoretiky, kteří se vyjadřovali ke zrodu této knihy a jejímu zneužívání, potom musím konstatovat, že kniha je doopravdy reportáží - svědectvím o odboji a postupu okupantů prozi němu.

Jako většina mých spolugeneračníků jsem se této knize nevyhnula ještě v době,kdy se podle ní kázalo. no..na druhou stranu musím uznat,že se nám tehdy vnucovala i daleko horší dílka. Moje pocity k ní jsou rozporuplné. Pokud to beru jako výpověď člověka,který bojoval za to,čemu věřil,je otázka,jestli by mu ty ideály vydržely i nadále. Nebo jestli by byl tak slavný,aby mu ta ideologová zaslepenost vydržela. "Svatými" se ale stávají ti,co nepřežijí,takže se to většinou nedozvíme. Budu se opakovat,ale co je skutečně nebezpečné a zničující je fanatismus a moc. Naše dějiny už zažily spoustu takových,kteří za ideje schovávali svou slepotu,nebo touhu po moci a bohatství,které moc s sebou přináší.