Rekviem za sen

Do knihy mi trvalo se dostat, nemohla jsem se přenést přes styl psaní. Ale po chvíli mi to naopak sedlo a nedovedla bych si to představit jinak. Tohle je jeden z nejlepších popisů vzniku závislosti a toho, jak nenápadný, postupný, ale zároveň hrozně rychlý to je. A samozřejmě nejsmutnější je tady dějová linka Sáry. Vždyť jsou to přece pilulky od doktora, lék!

Autor vypráví příběh kamarádů Harryho a Tyrona a jejich přítelkyň, Marion a Alice. Ve snaze o lepší budoucnost vymyslí plán, že za peníze, které se jim podaří vydělat na nočních brigádách, nakoupí kvalitní heroin, který následně po malých dávkách rozprodají, čímž si přijdou na mnohem víc peněz. Harry s Marion, která pochází z vyšší vrstvy a má umělecké vlohy, sní o tom, jak si za svůj výdělek otevřou kavárnu s obrazy a sochami, jak budou společně cestovat atd. Jenže správný prodejce musí vyzkoušet, jak kvalitní zboží prodává.. Pořád se utěšují tím, že v tom nejedou jako ty politování hodné smažky venku, že přece můžou kdykoli přestat. Postupem času si ale čím dál víc uvědomují, že tomu tak dávno není a že pro získání své dávky udělají všechno možné. Paralelně sledujeme příběh Harryho osamělé matky Sáry, která tráví většinu volného času sledováním televizních pořadů a soutěží. Sní o tom, že se její syn Harry ožení a dá jí vnoučata, ale také o tom, že bude jednou v televizi, všichni ji tam uvidí a ona bude slavná a možná i něco vyhraje. Jednoho dne jí z jednoho takového pořadu zavolají a prosí ji o účast. Sára se od té doby začne na svoje účinkování v televizi horlivě připravovat - nechá si obarvit vlasy, začne brát prášky na hubnutí, aby se vešla do oblíbených šatů.. Jenže tím si jen nakračuje na bezútěšnou cestu, která ji namísto do televize přivede do psychiatrické léčebny. Tam z ní rychle vyprchávají poslední známky lidské důstojnosti.. Jde o těžší čtení - jak tématem, tak i formou. Knížka nemá vyznačenou přímou řec, místy se čtenář musí zamyslet, kdo co říká. Text je často jednolitý, bez dělení do odstavců. Musím ale říct, že když se mi povedlo chytit se “flow” autorových myšlenek, šlo mi čtení rychle. Střídaly se u mě chvíle, kdy jsem neměla sebemenší problém a příběh mě zajímal, s úseky, kdy jsem si říkala, že knihu nedočtu, že mě nebaví. Nakonec jsem ale vydržela až do konce. Slabé 4/5 *