Zvláštní myšlenkové pochody, nedokáží popsat několik příběhů, zase trochu něco jiného...

Podtitul: Vědomím proti času "Napadá mě nejbláznivější myšlenka, která se kdy zrodila v mé hlavě. Napadá mě, že člověk nemusí zemřít. Nikdo nemusí zemřít, pokud se vymaní z nesmírné tíhy reality" Mladý muž, ležící v bezvědomí v nemocnici, začne vyprávět příběhy, které zaznamenává sestřička Agnieszka formou deníku a zároveň vyprávění zaznamenávají i přístroje u jeho postele. Na počátku se píše, že byl příběh sepsán na základě skutečných událostí. Můžeme se rozhodnout, jestli vše, co muž vypráví jsou výmysly, halucinace nebo skutečně se jeho vědomí nebo duše vydává na cestu do minulosti, až do doby 2,5 milionu let od současnosti. Je to sen nebo realita? Můžeme se přenést do druhé dimenze? Existují opravdu paralelní světy? Nebo si úplně vše spisovatel vymyslel (což si nemyslím) a my to můžeme brát jako dobrodružný román, či sci-fi? "Nevím, proč věřím, že Sofii potkám. Možná proto, že myšlenka je trvalejší, než tělo. Je to stopa v éteru, jež se nedá vymazat." "A stále platí: myšlenky přitahují - štěstí i smůlu. Život i smrt." Předevčírem dočteno a já knihu nemůžu dostat z hlavy. V každém případě je příběh mladého muže naprosto špičkově literárně zpracován.