Řeka mě volá domů

Barbados roku 1834 .... to je doba, o níž se můžeme dozvědět pouze z odkazů .... A tam nás zavádí autorka, která čerpá z rodinné historie .... Příběh ženy Rachel, která se vydává na cestu za svobodou s cílem setkat se se svými dětmi, prodanými do otroctví, je velmi silný .... A já mám velmi ráda v literatuře symbol řeky - očista, proudící čas, odplavení bolesti - a nakonec je to cesta k setkání .... Kus dávné historie - doporučím.

K tomu, abych se do této knihy s velkým očekáváním pustila stačilo srovnání, že je podobného ražení jako kniha Hory zpívají, která mě před časem nadchla a já nedočkavě vyhlížím další knihu autorky Dítě prachu. Nevím, ale s touto knihou jsme se nějak minuly. Úplně mě nevtáhnul příběh, byť v anotaci zněl námět skvěle a emoce se také nedostavily. Nevím, možná jsem na ten poetický jazyk s pomalu plynoucím dějem neměla to správné rozpoložení, možná jsem měla příliš velká očekávání. Každopádně nehodnotím úplně nízko, protože prostředí, ve kterém se kniha odehrává, je více než zajímavé a dozvěděla jsem se mnoho informací té doby a místa, což bylo jistě přínosné. Ale já prostě čekala opravdu silný příběh, doják, který budu prožívat spolu s hlavní hrdinkou Rachel a to se nestalo. Ale kniha tu má pěkná hodnocení a tak si určitě své čtenáře najde a já jí to přeju.