Řeč života

Kniha už za sedm let od vydání originálu poněkud ztratila na aktuálnosti. Bohužel průnik nových přístupů do praktické medicíny je relativně pomalý, takže zatím má Řeč života stále co nabídnout. V knize je jasně vidět, kterými tématy se autor zabýval osobně a která doplnil jen kvůli komplexitě knihy. Překladu vytýkám termín nosič, který je možná v odborné terminologii rovnocenný (byť mám za to, že jsem ho dosud neslyšela), ale není dle mého mínění tak názorný jako termín přenašeč. Nosič u mě evokuje osobu, která dědičnou nemoc nosí (má), kdežto přenašeče mám pevně zakotveného v paměti, jako toho, kdo nemoc jen přenáší dál. Obávám se, že podobně to bude mít i mnoho laiků. Jinak se ale překladatel velmi snažil, aby českému čtenáři zprostředkoval obsah co nejsrozumitelněji (včetně odkazů na články webových magazínů a stránky odpovídajících institucí v ČR). Chválím také dodatky a domnívám se, že kniha je srozumitelná i pro laiky (hypotézu bude třeba na někom otestovat) a tedy skutečně splňuje svůj účel a je populárně-naučná. Rozhodně ji doporučuji k přečtení všem, kteří chtějí využívat možnosti moderní medicíny, ale nějak lépe než se jim daří pod vedením jejich praktického lékaře. Na druhou stranu se obávám, že pokud si někdo nechá osekvenovat genom a sám není genetik (nebo třeba bioinformatik), využije jen zlomek informací, které jsme dnes již z genomu schopni vytěžit. Nejchmurnější na knize je nahlédnutí do amerického zdravotnictví. Zde jsem se utvrdila v tom, že povinné odvody na pojištění a povinnost zdravotně pojistit každého občana ČR jsou jednou z mála povinností, se kterými souhlasím. V USA má (nebo v době vydání knihy měl) lidský život zjevně nulovou hodnotu. FDA je další katastrofa. Na jednu stranu bývají USA vyzdvihovány pro velké investice do vědy a schopnost "přilákat nejlepší mozky", na druhou stranu v biologii získané poznatky zřejmě neumí dobře využít. Jestliže socialismus v ČSR dával na úkor zadarmo (nebo později levně) pracujících vězňů, pak USA dává na úkor chudých. Oba systémy tedy stojí na vykořisťování. A mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.

Přestože jsem se ke knize dostal až teď, tedy víc jak deset let od českého vydání, nepůsobila na mne jako vyloženě neaktuální, což je u publikace, jež staví svůj obsah na genovém výzkumu, možná trochu s podivem. Ale co si budem, na vině není zřejmě přímo samotný výzkum, ale spíš obecně známé tempo, jakým se ve zdravotnictví přenáší do praxe. Z tohoto pohledu, se dají tedy autorovi prognózy ohledně personalizované medicíny, považovat za silně optimistické, nikoliv však nezajímavé. Řeč života bych tedy i v roce 2025 doporučil. Francis S. Collins svým stylem psaní jde laikovi naproti. Čtivě, srozumitelně a na velkém množství konkrétních příkladů seznámí čtenáře s výhody personalizované medicíny. Ještě si neodpustím zajímavost v podobě přiznání autora, že je sám silně věřící člověk, což je v tomhle oboru a na této úrovni spíš raritní. Nicméně jsem zaznamenal, že jsou jeho názory tímto faktem ovlivněny jen na dvoustraně o aplikaci kmenových buněk, zbytek knihy tím není zdá se nijak zatížen.