Řeč ptáků

To je tak, když magický realismus potká horor. Jenže zatímco Velká ryba Tima Burtona nebo cokoliv od Murakamiho je vlastně poměrně vlídné a napínavé takovou jaksi nenásilnou formou, tady se mnohdy bojím o zdraví nejen hlavních postav, ale po chvíli i mé. Řeč ptáků je vpravdě velice zajímavá kniha. Především atmosférou, kterou má hodně neotřelou a velice prazvláštní. Bylo nesmírně zajímavé ten děj číst a rozplétat je. Zajímalo mě, jak to s Abelem a jeho kámoškou dopadne a musím říct, že občas jsem se ztrácel v abstrakci. Co máme doma malého špunta, tak mě navíc násilí na dětech dost dere a hodně se s tím vnitřně peru. Včas jsem se ale zase vzpamatoval a jisté kouzlo příběhu na mě ve výsledku zapůsobilo, což v rámci žánru určitě zafungovalo. Určitě ale nic, co bych si v rámci něj musel pamatovat navždy.

Fantaskně a magicky pojatý neexplicitní příběh chlapce, matky, dívky, druidů a čarodějnice. Spíše lehce horrorové drama v mysteriózním nadpřirozeném hávu ale krásný španělský příběh. Chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale pak si mě to získalo.