Yvetta na začátku vysvětluje, proč nechtěla spojit své síly při psaní této knihy s nějakým profesionálem. Chápu to, je to tak více osobnější. Na druhou stranu by tomu ale profík včetně šikovného redaktora dal "hlavu a patu", lepší uspořádání, vychytal by nelogičnosti či nejasnosti. Prostě dal by tomu jasnou strukturu. Výsledkem je to, že je to trochu nesourodé a zmatečné. Knížku přesto určitě doporučuji, je dobrá a zajímavá. Píšu to jen proto, že si myslím, že je to trochu škoda, promarněná šance. Také tam pořád opakuje, že není ukřivděná - ale právě tím, jak to pořád opakuje, na to trochu upozorňuje a člověk právě nabyde dojmu, že ukřivděná je. Upřímně, po tom, co zažila, se jí vůbec nedivím :-)

Obdivuji výkony Yvetty Hlaváčové i její odvahu postavit se za své názory, ať jsou jakékoliv. Některé pasáže, ale byly trochu moc ve stylu "ošidili mě", což mi nesedí ke zbytku knihy, ani k Yvettě jako sportovkyni-bojovnici. Přesto zajímavé a rozhodně nelituji ani trochu toho, že jsem nakoukla pod pokličku plavání. Navíc, kdo jsem já, abych soudila druhého. Grafika knihy jako z devadesátek :-)