Ravenor

Pokračování Abnettova inkvizitoriálního opus magnum. Tedy, ne přímo pokračování, jako spíš volně navazující příběh v čele s inkvizitorem Gideonem Ravenorem a jeho týmem, včetně několika „starých známých“. Příběh je jiný, nový, odehrává se dlouhá desetiletí po tragických událostech na Thracian Primaris, se kterými je čtenář seznámen v původní trilogii o Eisenhornovi. Ravenor je nyní inkvizitor s vlastním týmem, se svými vlastními úkoly – tentokrát pátrá po původu xenoťanské drogy zvané „flex“. Je třeba říct, že Ravenor je úplně jiný než Eisenhorn, mimo toho naprosto zřejmého rakve-křesla, příběh je obecně komornější, Ravenor je hloubavější, uváženější, na druhé straně je to také výrazně mocnější psyker. Jeho tým je zajímavý a rozmanitý. Vrací se někteří staří známí z původní trilogie, nicméně objevují se i noví, neméně zajímaví, zejména famózní Patience Kys. Čtenář, který si oblíbil původní trilogii, rozhodně nebude zklamán. Zúčastní se dalšího inkvizitoriálního vyšetřování nákazy chaosem, pronásledování kacířů a pátrání po dalších zkorumpovaných arcinepřátelích lidstva. Příběh se čte jako obvykle skvěle. Pro fandy původní trilogie a pro fandy imperiální inkvizice obecně je to povinnost.

Solidní sci-fi zábava. Sympatičtí hrdinové, dobrá akce a zvraty, malý záběr, i když s dobrým příslibem do budoucna. Ravenor má trochu jiné metody než jeho učitel, ale přesto to přináší ovoce