Rarum: priesvitnosť

Nejsem u vytržení, ale vážím si toho – ani ne skrz nějakou objevnost (ať už stylovou či obsahovou), spíš mi připadá vzácné, jak moc se u Haugové zprůhledňují procesy vnímaní. Všechno to přepínání mezi sny, vzpomínkami, jazykovými mikroreflexemi, odkazy, přítomností i citacemi – v málokteré knize je tak zřetelný tento tvůrčí pohyb (na jehož svébytnou trajektorii upomínají i všechny ty mezery a dvojtečky), aniž by sebereflexivita zaclonila pozornost k okolnímu světu. ako dlho vydržíme byť bez objatia: v októbrovej záhrade sa triešti svetlo hviezd na kmeňoch sliviek vrstvy lišajníkov (matná biela čipka) sedím pri okne a čítam vlastne neprevraciam stránky len si predstavujem kedy som knihu naposledy čítala : ako sa pred oknom mihli tiene rokov dní závratov skoro dotykov a skoro miznutia neboli sme dlho ale boli sme povieš sto rokov alebo dva dni je to isté : výrez za oknom je presný : neobráti(me) sa (s. 73)