Rapovej deník Lukáše Kouřila

Tak jsem se profeelovala celým deníkem a nemůžu si pomoct, cítím mírné zklamání. Od začátku čtení jsem nějak nechápala, kolik věcí autorovi procházelo bez nějakého postihu. Ale říkala jsem si, telecí léto 14 až 20 let proběhnou u každého, ostatně kdo si tím neprojde, mnohdy “blbne v pozdějším věku. Jenže dělat raperský akce kdy pak nemá na zaplacení, dluhy kam se podívá a nic se neděje? Jak může udělat dluhy, když není plnoletý? Tráví dny hulením a ožíráním Říkala jsem si, deník je až do roku 2023, tam bude nějaký progres, jak se z kluka, který nemá žádnou zodpovědnost, hulí trávu a chlastá a žije rapem, nehledě na důsledky se stane uznávaným promotérem atd. No bohužel ne. To by asi musela být pohádka. A vlastně celý deník byl jen o tom, která holka se mu líbila a že jich bylo. Kde sehnal jaký matroš a kde měl nějaký průšvih. Doma skoro nevydržel, jezdil do Ameriky, do Mexika, do Španělska. Takový bohémský život, který ale chápu do určitého věku. Při dopsání deníku už mu je 30 dle mých propočtů a nic se nezměnilo. A trochu mě i děsí kniha z pohledu rodiče, že se jejich dítě dostane k této knize a vezme si ji jako mustr. Za mě je to průměr a to jen proto že se většinou dostal z těch problémů sám. Ale nějak nevidím v tomto stylu života smysl. Co musím pochválit je grafické zpracování knihy. To je pecka.

Lukášův deník od roku 2007 až po současnost. Začínáme s ním v době, kdy ještě ani neměl občanku a zorganizoval internetovou soutěž Prosaď svůj rap s živým finále. Pokračuje dalšími akcemi a postupně ho sledujeme, kam až se v životě dostane. Hip hop a rap mi nic neříkají, ale mám ráda muziku a festivaly, a hlavně knihy se skutečnými příběhy, lidské osudy, životopisy. Proto jsem si knihu přečetla a rozhodně mě překvapila. Ze začátku jsem měla trochu problém s použitými výrazy, přeci jenom jsem jiná generace pohybující se v jiném prostředí, tak bych uvítala slovníček některých pojmů :-D musím říci, že jsem se naučila spoustu nových slov . Moc mě bavilo číst o tom, jak vznikaly jednotlivé akce, jak do toho šel Lukáš po hlavě, jeho úspěchy i průšvihy. Je to formou deníku, jsou tu vlastní slova a autor si rozhodně nebere servítky a mluví (píše) tak, jak mu to je blízké. Nečekejte nic uhlazeného a místy ani slušného. Postupně poznáváme Lukášův život, nebylo to jen o pořádání akcí, ale i o životě dospívajícího a mladého muže, co si užívá života. Dostaneme se i na nejednu cestu do zahraničí a podíváme se tak na vzdálené země a místa očima Lukáše. Musím se přiznat, že mě Lukáš kolikrát pěkně štval, ale to přesně ke knihám patří. Příběhy ve mně mají vzbuzovat emoce a tady se to sakra povedlo. I když ne vždy byly jen pozitivní a asi bych nechtěla, aby si knížku četly moje děti (nebo až později, až budou starší). I tak musím říct, že je to povedené. Má to hlavu a patu a Lukáš nám má rozhodně co povědět. Celou knihou nás provází fotografie a naprosto úžasné ilustrace. Tento příběh rozhodně není pro moralisty, je to velmi osobní a osobité. Sama jsem moc zvědavá na další čtenářské reakce a recenze.