Rapovej deník Lukáše Kouřila

Tak jsem se profeelovala celým deníkem a nemůžu si pomoct, cítím mírné zklamání. Od začátku čtení jsem nějak nechápala, kolik věcí autorovi procházelo bez nějakého postihu. Ale říkala jsem si, telecí léto 14 až 20 let proběhnou u každého, ostatně kdo si tím neprojde, mnohdy “blbne v pozdějším věku. Jenže dělat raperský akce kdy pak nemá na zaplacení, dluhy kam se podívá a nic se neděje? Jak může udělat dluhy, když není plnoletý? Tráví dny hulením a ožíráním Říkala jsem si, deník je až do roku 2023, tam bude nějaký progres, jak se z kluka, který nemá žádnou zodpovědnost, hulí trávu a chlastá a žije rapem, nehledě na důsledky se stane uznávaným promotérem atd. No bohužel ne. To by asi musela být pohádka. A vlastně celý deník byl jen o tom, která holka se mu líbila a že jich bylo. Kde sehnal jaký matroš a kde měl nějaký průšvih. Doma skoro nevydržel, jezdil do Ameriky, do Mexika, do Španělska. Takový bohémský život, který ale chápu do určitého věku. Při dopsání deníku už mu je 30 dle mých propočtů a nic se nezměnilo. A trochu mě i děsí kniha z pohledu rodiče, že se jejich dítě dostane k této knize a vezme si ji jako mustr. Za mě je to průměr a to jen proto že se většinou dostal z těch problémů sám. Ale nějak nevidím v tomto stylu života smysl. Co musím pochválit je grafické zpracování knihy. To je pecka.

Ze začátku mi velmi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to šlo samo. Deník je psaný slangové a o vulgarismy tu není nouze, což mě osobně nevadilo. Příbehy jsou rozdělené po kapitolách a ještě po dnech, takže se v nich hezky orientuje. První polovina knihy mi je blízka věkem, takže jsem většinu času žasla, jak je tohle všechno vůbec možné. Některé věci mě překvapily, jiné jsem čekala. Příběhy byly mnohdy napínavé. Všechny doprovází alkohol, tráva a jiné drogy. Spousta nelegálních činností a zadlužování se jsou na denním pořádku. Přípravy fesťáků a vše s nimi spojené mě velmi zaujaly, jelikož hudbu miluju. Při čtení jsem si akorát velmi často říkala: "Tak co se zase pokazí?" : ) Protože skoro každá akce skončila nějakým fiaskem. Ale bez toho by to nebylo tak zajímavě, že? Druhá polovina a část s cestováním byla také fajn, ale nebavila mě tolik. Navíc jsem při čtení měla takový zvláštní pocit nostalgie, když autor vzpomínal na doby koncertů, proto doufám, že nějaký úspěšný koncert brzy uspořádá. Ale našlo se tu spousty krásných úseků - hlavně cesta v Kolumbii, která mě dost zaujala. Příběhy jsou doplněné fotkami a tagy. Po dočtení knížky jsem dostala obrovskou chuť jít někam na festival nebo koncert a pořádně se bavit! Knihu doporučuji všem milovníkům koncertů a festivalů! Za knížku v rámci #spoluprace děkuji @lukasbarsinbars