Rakovina? Ne, děkuji!

Domnívám se, že kdyby autorka méně tlačila na pilu, dosáhla by většího efektu. Kniha je psána poměrně naštvaným, obviňujícím a afektovaným způsobem, vyjádření jsou plná drsného sarkasmu a posměšných zvolání. Pak jsem měla tendenci spíše než vnímat, co se říká, jak se to říká. A na mě osobně to působilo dost rušivě. Méně je někdy více. Ano, systém našeho zdravotnictví a spousta konkrétních jednotlivců funguje přinejmenším prazvláštním způsobem, přinejhorším vede ke smrti utrápením se. Tomu také věřím. Nicméně tento styl psaní ve mě vyvolával pocit, že si stěžuje nějaké malé dítě, což mě vede k myšlence, že nevím, nakolik tomu můžu věřit. Jak se říká, role oběti nic nevyřeší. Tedy chci říci, že obsah knihy mi přišel zajímavý, ale mnohem zajímavější, důraznější a stravitelnější by mi přišel, kdyby se autorka nejdříve trochu uklidnila. Možná se dá říci, že na vztek máme v takové situaci právo, ale v konečném důsledku to stejně nikomu nepomůže. A jelikož mi záleží i na vizuálním vjemu z knihy, tak jsem tedy velmi potěšena nebyla (př. zarovnání souvislého textu doleva - proč?).

Kniha se zabývá zejména vztahem pacienta a lékařů. Je tam velmi dobře popsané, jak se lékaři chovají k pacientům a to je autorka sama lékařka ! Co mi hodně chybělo bylo to, čím se vlastně autorka knihy léčila, když odmítla chemoterapii a další "zaručené a ověřené" lékařské metody léčení rakoviny.