Rakovina? Ne, děkuji!

Domnívám se, že kdyby autorka méně tlačila na pilu, dosáhla by většího efektu. Kniha je psána poměrně naštvaným, obviňujícím a afektovaným způsobem, vyjádření jsou plná drsného sarkasmu a posměšných zvolání. Pak jsem měla tendenci spíše než vnímat, co se říká, jak se to říká. A na mě osobně to působilo dost rušivě. Méně je někdy více. Ano, systém našeho zdravotnictví a spousta konkrétních jednotlivců funguje přinejmenším prazvláštním způsobem, přinejhorším vede ke smrti utrápením se. Tomu také věřím. Nicméně tento styl psaní ve mě vyvolával pocit, že si stěžuje nějaké malé dítě, což mě vede k myšlence, že nevím, nakolik tomu můžu věřit. Jak se říká, role oběti nic nevyřeší. Tedy chci říci, že obsah knihy mi přišel zajímavý, ale mnohem zajímavější, důraznější a stravitelnější by mi přišel, kdyby se autorka nejdříve trochu uklidnila. Možná se dá říci, že na vztek máme v takové situaci právo, ale v konečném důsledku to stejně nikomu nepomůže. A jelikož mi záleží i na vizuálním vjemu z knihy, tak jsem tedy velmi potěšena nebyla (př. zarovnání souvislého textu doleva - proč?).

Dr. Klímová se vzepřela lékařským prognózám, vzepřela se všem výhružkám o blížící se smrti, o odebrání dítěte, o formě smrti, která bude horší než smrt upálením. Přesně to ji totiž prorokovala lékařka po prvním pětiminutovém vyšetření sonografem. Západní medicína se dostává do tragického střetu zájmů, do zájmů o zdraví pacienta a zájmům výdělku farmaceutických firem. Není to žádná novinka. Tento proces se děje už mnoho let, ale v poslední době je obludný jeho exponenciální nárůst. Media standardně mlčí o teroru, který se děje za oponou v lékařských ordinacích, a především těch onkologických. A proto se Dr. Klímová rozhodla toto mlčení prolomit. Ve jménu všech, kteří jsou v ordinacích zastrašováni, kterým je oznamovaná diagnóza, kterou možná ani nemají, ale budou podrobeni zničující léčbě. Dr. Jarmila Klímová čelila několika výrokům o blížící se smrti v zájmu toho, aby se stala výnosným byznysem pro aplikaci chemoterapie na nádor, který nikdy neměla. Takových případů jsou mezi námi tisíce, a i podle oficiálních statistik desetitisíce lidí každoročně umírají na diagnózu rakoviny, kterou možná ani neměli. Důvěřivý a pasivní pacient se totiž stává snadnou kořistí v nemilosrdném systému, v jehož náruči umírají statisíce lidí. Onkologická léčba tay určitě má své nezastupitelné místo, ale její praktiky se stále více ubírají směrem, který rozhodně není prospěšný pro záchranu životů. Původní skvělá myšlenka je dnes pokřivená a zmrzačená tak, že namísto záchrany životů se čím dál tím víc podílí na zabíjení. Ať už úmyslném nebo ve jménu naivního přesvědčení lékařů, kteří jsou edukováni pouze farmaceutickými firmami. Tito lékaři tak nějak zapomněli, na to, co se učili na vysoké škole v předmětech fyziologie a biochemie. Zapomněli na principy fungování imunity a na vlivy bakteriální, virové a potravinové intoxikace, které se podílí na vzniku nádorů. Jinak by nemohli uvěřit tomu, že chemické koktejly mohou navrátit zdraví do zdevastovaného organismu. Kniha je tady pro všechny, kteří už nechtějí být poslušnými ovcemi, jež se nechají snadno lapit. Pro všechny, kteří jsou ochotni vzít opravdovou zodpovědnost za svůj život a za své zdraví. Dává návody k přemýšlení a k hledání opravdu účinných metod léčení. Základní motto této knihy zní: „Zkuste přežít tam, kde ostatní umírají.“