Rakoncaj Měl jsem kliku

Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha. Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt. Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám. Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️

poctivě bych dala 4,5*, ale to nejde...takže Josko, musím ubrat. Fotky nádherné, výkony taky, ale popis velmi stručný a jaksi neosobní, že jsem se nedokázala vžít do akce. Jsou autoři, s kterými mrznu, dusím se, potím krev. A tady...trocha marastu cestou nahoru, a najednou ve dnou větách dosažen vrchol a zdárně jsme sestoupili do basecampu. A pak mě trochu iritovala úprava textu - zvýrazňování určitých slov kurzívou a předěl souvislého textu někde uprostřed na stránce naprosto bez hlubšího podtextu nějakou větou, či částí věty, vytaženou z tohoto textu...sice to bouchne do očí, když knížkou jen tak listujete, ale můj čtenářský dojem byl narušen. a taky končit všechny texty větou "A pak že to nejde" - až jsem s divila, že takto nenazvali samotnou knížku. CO se mi líbilo - samotné zážitky. Obdivuji paměť autora, že si všechno dokáže i po letech poměrně do detailu vybavit. Opětovně vyzdvihnu fotografickou složku. A kromě svých výkonů Josef Rakoncaj nezapomíná vyzdvihnout i týmového ducha, společné výkony, výkony svých spolulezců, připomíná velké postavy horolezectví. Vytahuje z rukávu i netradiční historky - jak se na vrchol Aconcaguy vypravil s oslíkem ;) A jedna citace z výstupu na K2: "korunu tomu nasadil Švýcar Fuster, který mě kousek pod vrškem dohnal. Pouštěl jsem ho před sebe, ale on povídá : "běž, ty to tady znáš." Ta slova do smrti nezapomenu. Pamatoval jsem si ledovou věž, stojící pár metrů pod vrcholem, protože nedaleko od ní jsme před 3 lety s Agostinem bivakovali. Ty emoce se nedají popsat, máš všeho po krk, ale náhle v tom cizím světě poznáváš místo, kde jsi byl..." navzdory mým drobným výhradám rozhodně doporučuji ;) nesmí chybět v knihovně milovníků hor...howgh !!!