Rakoncaj Měl jsem kliku

Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha. Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt. Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám. Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️

poctivě bych dala 4,5*, ale to nejde...takže Josko, musím ubrat. Fotky nádherné, výkony taky, ale popis velmi stručný a jaksi neosobní, že jsem se nedokázala vžít do akce. Jsou autoři, s kterými mrznu, dusím se, potím krev. A tady...trocha marastu cestou nahoru, a najednou ve dnou větách dosažen vrchol a zdárně jsme sestoupili do basecampu. A pak mě trochu iritovala úprava textu - zvýrazňování určitých slov kurzívou a předěl souvislého textu někde uprostřed na stránce naprosto bez hlubšího podtextu nějakou větou, či částí věty, vytaženou z tohoto textu...sice to bouchne do očí, když knížkou jen tak listujete, ale můj čtenářský dojem byl narušen. a taky končit všechny texty větou "A pak že to nejde" - až jsem s divila, že takto nenazvali samotnou knížku. CO se mi líbilo - samotné zážitky. Obdivuji paměť autora, že si všechno dokáže i po letech poměrně do detailu vybavit. Opětovně vyzdvihnu fotografickou složku. A kromě svých výkonů Josef Rakoncaj nezapomíná vyzdvihnout i týmového ducha, společné výkony, výkony svých spolulezců, připomíná velké postavy horolezectví. Vytahuje z rukávu i netradiční historky - jak se na vrchol Aconcaguy vypravil s oslíkem ;) A jedna citace z výstupu na K2: "korunu tomu nasadil Švýcar Fuster, který mě kousek pod vrškem dohnal. Pouštěl jsem ho před sebe, ale on povídá : "běž, ty to tady znáš." Ta slova do smrti nezapomenu. Pamatoval jsem si ledovou věž, stojící pár metrů pod vrcholem, protože nedaleko od ní jsme před 3 lety s Agostinem bivakovali. Ty emoce se nedají popsat, máš všeho po krk, ale náhle v tom cizím světě poznáváš místo, kde jsi byl..." navzdory mým drobným výhradám rozhodně doporučuji ;) nesmí chybět v knihovně milovníků hor...howgh !!!

Smekám, mám velkou úctu k lidem jako je Josef. Je to pracant, dříč, palice, ale díky tomu dokázal co nám ukázal. A to je jen zlomek ze všech jeho výprav, které jsou pro mě v některých místech nepředstavitelné. S velkým zájmem jsem jednotlivé cesty četla a vždy si říkala, že člověk je opravdu odolný a má silnou vůli. Jen toto na sobě objevit.

Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha. Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt. Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám. Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️

poctivě bych dala 4,5*, ale to nejde...takže Josko, musím ubrat. Fotky nádherné, výkony taky, ale popis velmi stručný a jaksi neosobní, že jsem se nedokázala vžít do akce. Jsou autoři, s kterými mrznu, dusím se, potím krev. A tady...trocha marastu cestou nahoru, a najednou ve dnou větách dosažen vrchol a zdárně jsme sestoupili do basecampu. A pak mě trochu iritovala úprava textu - zvýrazňování určitých slov kurzívou a předěl souvislého textu někde uprostřed na stránce naprosto bez hlubšího podtextu nějakou větou, či částí věty, vytaženou z tohoto textu...sice to bouchne do očí, když knížkou jen tak listujete, ale můj čtenářský dojem byl narušen. a taky končit všechny texty větou "A pak že to nejde" - až jsem s divila, že takto nenazvali samotnou knížku. CO se mi líbilo - samotné zážitky. Obdivuji paměť autora, že si všechno dokáže i po letech poměrně do detailu vybavit. Opětovně vyzdvihnu fotografickou složku. A kromě svých výkonů Josef Rakoncaj nezapomíná vyzdvihnout i týmového ducha, společné výkony, výkony svých spolulezců, připomíná velké postavy horolezectví. Vytahuje z rukávu i netradiční historky - jak se na vrchol Aconcaguy vypravil s oslíkem ;) A jedna citace z výstupu na K2: "korunu tomu nasadil Švýcar Fuster, který mě kousek pod vrškem dohnal. Pouštěl jsem ho před sebe, ale on povídá : "běž, ty to tady znáš." Ta slova do smrti nezapomenu. Pamatoval jsem si ledovou věž, stojící pár metrů pod vrcholem, protože nedaleko od ní jsme před 3 lety s Agostinem bivakovali. Ty emoce se nedají popsat, máš všeho po krk, ale náhle v tom cizím světě poznáváš místo, kde jsi byl..." navzdory mým drobným výhradám rozhodně doporučuji ;) nesmí chybět v knihovně milovníků hor...howgh !!!

Vyprávění o horách a lidech; zemitost, věcnost, nezdolnost; množství doprovodných fotografií; svérázná filozofie, podle níž je horolezectví životní stav, skalní stěny nádherné bytosti a motto veškerého konání "a pak že to nejde". Navíc ta lehká proměna hodnot v průběhu času, mimochodem mezi dvěma prvovýstupy, je nenápadná, přitom fascinující. "Vylézt na osmitisícovku je pro lidské tělo možná největší záhul, jaký existuje. Děláme to ale dobrovolně, kdo jednou horolezecký bacil chytne, odmítá se léčit. Svou nemoc naopak přikrmuje, seč mu síly stačí, protože hory byly, jsou a budou - my ne. A pak že to nejde." (s. 224)