Moc hezká knížka, kterou mi ochotně a rád přes WhatsApp předčítá můj vnuk Tobiášek. Protože díky karanténě je doma v Olomouci a já v Hradci, rodiče pracují do večera a on končí první třídu, potřebují se doma učit. Aby toho neměli na večer moc, bereme spolu čtení a násobení. Nadšeně každý den hledá, kde se čtením skončil, tak bych knihu doporučila i jako první čtení.

Jsem mile překvapena. Po knize šáhla v knihovně dcera (necelé 4 roky), zaujala ji obálka se smutným pejskem… Katka touží po pejskovi a vypadá to, že se na ni štěstí usměje. Jenže v rodině už jeden domácí mazlíček (kočka Micka) je… V knize je citlivě vylíčen proces od touhy mít domácího mazlíčka, přes rozhodování, zda ho pořídit, jeho výběr, těšení se na něj, první momenty mazlíčka v novém domově, atd. až po harmonický vztah všech lidských i zvířecích členů rodiny:-) Příběh se příjemně četl. Hodně se mi líbilo, že má čtenář možnost vidět věci z různých úhlů pohledu. Co svádí k tomu, aby bylo na první pohled vykládáno jako zlomyslnost, může být ve skutečnosti neznalost, chuť objevovat, zkoumat, hrát si, ale i třeba nepovedená touha po sblížení. Při čtení mě mnohokrát napadlo, že si za pejska Tima a kočku Micku můžu klidně dosadit moje děti. I jejich sbližování a společné hry často provází nepochopení, křik, ublížené výrazy nebo výkřiky:-) Pro mne připomenutí, jak je ošemetné vynášet ukvapené soudy. Pocity protagonistů jsou výborně zakomponovány do příběhu, pejsek také jako dítě dokáže rychle vycítit změnu nálady… Katka je citlivá, chápavá malá osůbka a umí skvěle odhadnout, jak se věci mají ve skutečnosti. Jde jí to lépe než mně:-)