Radosti a strasti lidské duše

Naprosto skvělá básnická sbírka , která je rozdělená do dvou částí. Toto mě bavilo hodně číst. II. Povím vám, že to, co říkáte, mě vážně nebere. Hodně lidí toho dost namele. Já jen řeknu jedno - je mi to u prdele.

Řekne se... Duše. Co to je? Neviditelné cosi, plamen. Duše prostě Je. Když se člověk chce proplést životem, nachází spoustu radostí. Ty krásně vyjadřuje první polovina sbírky. Hravá, radostná, snivá - tak, jako to v životě bývá. Fantazie autorky si se slovy hraje jako perličky rosy na trávě - jsou malé, ale unavené nohy zchladí a osvěží. Jsou malé, ale lesknou se a svítí. A přesně tohle jsem vnímal z proudu veršů první poloviny. Radost, smích, osvěžení, jiskřičky světla. Ale tak jako každá mince má líc, má i rub. Druhou polovinou sbírky se vine temná nit strachu, smutku a samoty. Touhy po klidu. Tichu. Vnitřním i vnějším. Zde autorka otevřela tu část nitra, ve které se nechceme moc rýpat. Tu, kterou, větší či menší, máme každý svou, ale o které se nemluví. Která se přehlíží pro pohodlí, že "to se mě přece netýká... tohle mě se stát nemůže..." Za druhou polovinu hluboce smekám. To nejsou slova. To nejsou verše. To je otevřenost, syrová, přímá. To je odvaha.