Řád zlomených křídel

Řád zlomených křídel je především atmosférickou urban fantasy, kde se kulisy, zápletka i charaktery budují pěkně pozvolna a ze široka. Francouzská spisovatelka Aliette de Bodardová se však nepodbízí trendu zamilovaných andělů, ale pracuje s nimi jako s chladnokrevnými tvory, pozbývajícími lidských emocí. A to je ta lepší verze okřídlených bytostí. V horším případě jsou zabíjeni, porcováni a zužitkováni důkladněji než velryby za viktoriánské éry. Dobře ona. Moc pěkně také umí autorka pracovat s osmapadesáti odstíny dobra i zla a plně toho využívat při uzavírání nezvyklých spojenectví. Bohužel, slabší je v budování atraktivní zápletky, která v rámci propracovaného imaginativního světa zůstává až nezvykle skromná. Taková komorní ne-detektivka. Ovšem, přestože je Řád první dílem plánovaného cyklu Dominium Padlých andělů, příběh je ve všech ohledech uzavřený, a to je vždycky velké plus. I když označení románu jako „fantastického špionážního thrilleru“ je ze strany nakladatele hodně divoké.

Ach jo, tohle se nepovedlo. 1. Tak enormní záplava postav, že jsem se v nich prostě utopila. 2. Ustavičné chrlení "něčeho" co má být asi děj naprosto postrádá popis, kde se vlastně odehrává. Nejsem příznivec sálodlouhých lyrických popisů, ale tady nebylo nic. Jen neustále se opakující výraz: ruiny. 3. Završil to nějaký pokus o vytvoření světa Padlých andělů a gangů, které žijí v jakési rivalitě. Nepropracované, nedomyšlené nahromadění se informací způsobilo jen další chaos ... a v mém případě nezájem to dál pochopit. 4. Definitivně si pod sebou podřezala autorka větev ve chvíli, kdy mi došlo, jak strašlivě se to podobá Mortal instruments. Příběh je prostě nahromaděná salva informací, které se dál a dál kupí a kupí ... Hvězdičky za to, že i přes to všechno je jazyk v knize docela čtivý, že je to na lepší úrovni, než mnohé YA knihy, a z úcty ke slovní zásobě a teda i k lidské fantazii jsem s knihou nepraštila do regálu. Je ale smutné, co všechno dnes může vyjít s označením "mistrovské gotické dílo".