Quantum Break Nulový stav

Světlou stránkou Nulového stavu je fakt, že se nejedná o nudný přepis herního scénáře. Přestože podnět k vytvoření románu dala Remedy Entertainment, od začátku dává Cam Rogers na srozuměnou, že pravidla příběhu určuje on. A bezprecedentní palec nahoru si zaslouží za jazykovou stylistiku, protože ty metafory, jimiž se ohání ve vynalézavých souvětích, je vysloveně radost číst. Ovšem bez mínusů by se to neobešlo. Natahovaná zápletka nepředvede nic, co by nešlo odehrát na polovičním rozsahu. Akční scény sice hýří nápady stran zastavování a převíjení reality, po úvodních scénách se však už jen opakují. A když se potom hrdinové pustí do cestování časem, začne to celé být krapet nepřehledné, nemluvě o drobných nelogičnostech. Ostatně povrchní jsou i postavy, které až příliš okatě zastávají archetypální role, jakoby se tvůrce bál nějaké komplikovanosti. Příslovečnou medvědí službou jsou pak redaktorské poznámky pod čarou, vysvětlující zbytečnosti nebo (v jednom případě) pletoucí se v pojmech.

Upřímně nevím, co k téhle knize napsat, protože jsem to ještě plně nevstřebala. Kniha mě zaujala podle obalu a popisu v knihkupectví a odnesla jsem si ji domů. Nevěděla jsem o ní nic a ani jsem neměla představu, že je nějaká taková hra. Začala jsem číst a úplně mě to vtáhlo. Kniha se četla krásně a oceňuji jazykovou stránku a i poznámky redaktora, protože některé odkazy z knihy člověk prostě nezná. Byla jsem doopravdy začtená a od půlky knihy jsem přemýšlela, jak to sakra dopadne! Občas bylo těžší se zorientovat v čase, ale vše do sebe začalo zapadat jako puzzle. Třeba se dočkáme i pokračování. :)