Putování slonů

Sloni prý nikdy nezapomínají. Ale co když jsou některé vzpomínky tak bolestivé, že kvůli nim nedokážou milovat naplno? Putování slonů je nádherný a silně emotivní příběh sloního stáda, který nás zasáhl mnohem víc, než jsme s dětmi čekali. Právě se narodilo malé slůně Maru. Jenže její matka Isago se jí nedokáže s radostí a láskou naplno věnovat. Vzpomínky na vlastní dětství jsou příliš bolestivé. A sloní paměť sahá hluboko… Maru sice dostává potravu a základní péči, ale vše ostatní ji učí ostatní slonice ze stáda. Právě ony ji chrání, vedou a ukazují jí svět. Když nastává období sucha a zelená tráva se mění ve vyprahlou žlutou krajinu, sloni vědí, že musí vyrazit na dlouhou a nebezpečnou cestu hledat to nejcennější — vodu. Během putování potkávají i jiné stádo slonů, které vede stará a slepá slonice. A právě tyto chvíle jsou překrásné. Plné emocí, vzájemného respektu a moudrosti. Jenže ne všechna setkání jsou přátelská. Na své cestě zažijí i chvíle, kdy jim půjde o život. A při jedné nešťastné události se Maru a její matka ocitnou samy, daleko od stáda. Právě tehdy mezi nimi začne vznikat něco, co tam dosud chybělo. Důvěra. Blízkost. A skutečné pouto mezi matkou a dcerou. Tohle není jen dobrodružný příběh o zvířatech. Je to překrásná kniha o rodině, strachu, traumatech i lásce, která si někdy hledá cestu velmi pomalu. A zároveň děti úplně nenápadně učí obrovské množství informací ze života slonů. V každém jejich gestu, rozhodnutí i chování poznáváme jejich zvyky, vztahy i fungování stáda. Při čtení jsem měla pocit, jako bych kráčela vedle nich. Cítila rozpálenou zem, únavu z dlouhé cesty… i tu obrovskou sílu, kterou v sobě sloni mají.

Krásný příběh o sloním stádu, na kterém je ukázáno, jak k výchově mláděte přispívá celá komunita. Obzvlášť když maminka slonice má těžké trauma a je pro ní péče o mládě náročná. Ve chvíli kdy se matka a dcera ocitnou sami dochází k léčení jejich vztahu i matčina traumatu. Moc doporučuji.