"že nejvražednější ideologií v dějinách není nacismus komunismus ani křesťanství ale fundamentální víra že lze s člověkem zacházet jako s člověkem" (s. 42) Ufff. Tůma míří a strefuje. Průchodem dějinami od počátku českého státu až po čerstvé události vystavuje národu krutý účet českému národu a odkrývá skutečný národní charakter. Pokrytectví, hrdopyšnost, zároveň tendence se nechat vším a všemi vléct – což se ukazuje třeba ve vztahu k Němcům, na jedné straně je velebí, na druhé straně nacházíme "bez Němců židů a cikánů bude líp"; zkrátka tak, jak se to hodí. Tristní mi z celé knihy vychází také jakási česká pasivita ("chceme pravdu / a to je pravda kterou chceme"). Po kýženém 17. listopadu se nekoná žádná utopie a autor tepe do kapitalismu stejně jako do předchozích dekád. Snad ještě víc vychází najevo vrstvení společnosti ("je úžasné jak pestrá je naše společnost / když o existenci celých vrstev nemusíme mít vůbec tušení") a bezpáteřnost politické moci (dobrá možná jsem byl svině / ale byl jsem občanská demokratická svině). Protože vzpomínat na husity nestačí. Vše ještě umocňuje styl; často psáno ve "we-formě", to všeobjímající zájmeno nutí čtenáře uvědomit si, že ani on není jiný, že určitě nějakému zobrazenému nešvaru propadl. Místo přímé drsnosti a chlapáctví Tůma kombinuje laciné fráze, počátky politických proslovů či vyprázdněné floskule ("zde měly kvést růže / nicméně je zde místo pro vaši reklamu"). Výtečné jsou taky ironické koláže doplňující knihu, kde se střetává Klaus se Stalinem a Schwarzenberg jede na koni – Masarykovi. Tahle kniha mi je "odvěkým novým přítelem". ale jinak je národ očištěn jako nikdy předtím od Němců židů a Slováků některé skvrny byly obzvlášť zažrané cikány mi radši nepřipomínejte už tatíček Osvoboditel jasně řekl že tábor je náš program a pan kníže Schwarzenberg a pan ministr vnitra Bienert je z Letů původně chtěli poslat na Erasmus to všechno krajané totiž Němci vlastně nacisti a moc se o tom nemluví ale je třeba to přiznat že ten jejich odsun byl doprovázen mnohými tragédiemi například plány na vyhlazení Čechů dějiny jsou vůbec dlouhá řada zašlapaných projektů a promarněných příležitostí (s. 25)