Pusťte světlo do tmavého večera

Čtyři obyčejní lidé Valerie, Veronika, Jaromír a Petr, jejich obyčejné životy plus každý z nich má svého kostlivce a jeden společný víkend na horách na chatě. Na knize mě zaujal motivační název i menší formát knihy a anotace. Ale od toho společného víkendu jsem čekala víc, ale číst se to dalo, takové neurazí , nenadchne:) Magickou atmosféru letního večera vykouzlíme jenom s rozmanitým osvětlením

přijde mi, že Kholl se od prvotiny Tajný život domorodců nikam neposunul, takhle může podle jednoho mustru sekat variace vztahových mnohoúhelníků jako Vondruška pseudohistorické detektivky; psát umí, nápady má a vždycky najdu nějaký originální postřeh nebo neotřelý obrat, ale obsah mne míjí - postavy jsou ploché a vyprávění se točí jen kolem toho, kdo si kde s kým tajně zam*dá, případně se z deprese nebo z nudy ožere, jako by člověk neměl jiný rozměr než základní životní potřeby a zpytování traumatických bebíček závěrečné odhalení smrti Valériina dvojčete nemá logiku = matka prozradí dceři, která je kvůli tomu celý život na antidepresivech, že nemůže za smrt své utopené sestry (mimochodem další utopený sourozenec v současném českém románu!), protože byla stejně nevyléčitelně nemocná a jen se čekalo, kdy smrt nestane - aha, takže zaprvé: jako rodič nechám druhé dítě trápit dvacet let a mlčím? a zadruhé: dvojče nevyléčitelně nemocného dítěte prochází nepočitatelnou řadou lékařských testů a následných pravidelných kontrol, takže překvapení Valérie ze sestřiny nemoci je velká hloupost