Pustina

Na spravení nálady tato kniha opravdu není. Autorka velmi sugestivně nahustila do děje tu temnou severskou atmosféru malé švédské vesničky, chudobu, beznaděj i promarněné životy zdejších obyvatel. Možná většina z nich vidí nějakou vizi lepšího života právě v násilné smrti jednoho z nich. Thriller to není, síla tohoto příběhu není v nějaké gradaci děje či napětí, ale ve výborně zpracovaném ponurém příběhu s ani jednou sympatickou postavou. A musím pochválit obálku knihy, ( stejně jako u Stříbrné cesty), která skvěle dokresluje i tento příběh.

(audiokniha) Kniha je načtená na jedničku a toto zpracování ještě doplňuje hudba, která celý smutný a tragický příběh výborně podkresluje. Musím ale přiznat, že se mi líbila o něco méně, než autorčina prvotina, proto jednu hvězdičku ubírám. Ze začátku jsem se jen těžko orientovala v postavách, ale později se to srovnalo. Navíc je opravdu těžké najít pochopení pro jednotlivé osoby, natož si je oblíbit. Ani Liv, ani její syn Simon nejsou žádní sympaťáci, a Vidar - tak to nejenže je kapitola sama pro sebe, ale také je úplně zralý na zabití ;-). Na druhé straně je poměrně logické, že v Pustině žijí v podstatě skoro výlučně jen narušení obyvatelé, když uvážíme, co je to za vesnici a kde se nachází. A já bych tam žít nechtěla ani za nic... Abych řekla pravdu, mne ani moc nepřekvapilo, kdo byl nakonec vrahem, protože jiné řešení se snad ani nenabízelo. A na závěr bych ráda dodala, že autorka sice tentokrát napsala trochu slabší příběh, ale jinak se mi její styl psaní líbí, a proto se budu na další setkání s ní zase někdy těšit :-).