Pustina

To jak jsem byla nadšená z prvního dílu odhaduje, jak z toho druhého jsem zklamaná...Všechno co se mi v prvním díle líbilo, že není typické, tak v druhém z toho všeho nechybí asi nic. Takže o nějaké originalitě se nemůže vubec mluvit

Vývoj postav se začíná zamotávat, všechny se mění během několika stránek. Byl to nejspíš záměr autorky, ale díky jednoduchosti textu je v tom nehorázný chaos. Nemluvě o chybách, překlepech a neskutečně matoucích uzlů děje, které jsem v určité části už přestávala chápat. Na začátku byl bratr Saby vykreslen jako bůh, no pak už mi lezl na nervy. Ani k jedné z postav jsem neměla žádný vztah a i hlavní hrdinku bych poslala někam. Napsat knihu není jednoduché, ale tady opravdu byl velký potenciál o něco velkého. Autorka to završila tečkou, kdy se Saba vyspala s nepřítelem. V ten moment jsem odkládala knížku a vůbec neměla dále chuť pokračovat. Postavy měla tak složitě propletené, jejich vztahy rozvětvené. Stále se snažila o nějaké překvapení, o nějaký divoký vývoj děje, jenže nic z toho nevyšlo. A aby si největší padouch chtěl vzít zrovna nepřítele? Co by z toho měl? Vždyť by neměl jistotu, že by mu nešla po krku každičký moment, dostala by se mu snadno pod kůži. Nebo to mohlo být využito k tomu, aby ho pohotově zabila. Nějak mi zrovna tento zvrat děje do knihy nepasoval. Zbytečně chaotický a o ničem. Hlavní hrdinka má svou velkou lásku a přesto se jde vyspat s největším padouchem. Jak se tam vůbec dostala? Co tam dělala? Ačkoliv první díl ztrácel pouze svou silnou část v textu a ten drobný chaos se dal přehlédnout, tady už to bylo o mnohem horší. Autorka postupem času zabíjí postavy, jestli to byl součást jejího plánu, tak chápu, ale mohla to udělat se vší parádou. Autorka zbytečně nezachází do detailů, což v knize chybí. Celou dobu se pokouší vytvořit vztah mezi Sabou a Jackem, který stejně nefunguje, takže čtenáře ani nezaujme a pletky s "hledačem", jen tomu všemu nasadí korunu.