40% Nemůžu si pomoct, ale knížka mě tentokrát nenadchla. Je nezáživná, zbytečně mnoho děje se věnuje soukromému životu vyšetřovatelů, který mě taky nezaujal, k žádné postavě jsem si nevytvořila pouto. A samotné vyšetřování oplývá mnoha nelogičnostmi. Možná jsem knížku četla v nesprávné době, časem se k ní vrátím a budu hodnotit jinak. Teď si ale autora do oblíbených nezařadím.

Svět je nemocný násilím. Existují lidé závislí na násilí v jakékoli podobě. A nikdo se zatím neobtěžoval hledat na to lék. Přečetla jsem už pár brutálních detektivek, tohle prostě není ono. Děj je inspirovaný jinou kriminálkou: Jeden za druhým, Carter, tomu jsem dala 5*. V téhle kriminálce taky lidi na internetu sledují mučení končící smrtí, rozhodují o tom, co se má oběti stát, zda a jak má umřít, akorát tomu schází jakákoli nadstavba, myšlenka k zamyšlení nad sebou i společností, chyběl tomu šmrnc a za mě i napětí. Do toho únosy, mučení, mrzačení, všemožné zneužívání, znásilňování a vraždění dětí. Lidské zápasy na život a na smrt. Zápasí děti mezi sebou, tak třeba i rodinní příslušníci, postaví mezi sebe klidně i rodiče a jeho potomka, jsou schopní poštvat na umírající nezletilou klidně psí smečku... Odporné skutky, bylo mi z toho zle. Největší hřích všech tří autorů - je to psáno z chladného odstupu, takže jsem se nedokázala s postavami ztotožnit a do děje se dostat. Žádná psychologie, vztahové peripetie nudné, bez uvěřitelných emocí, jen čistý hnus podaný nudně, uměle, banálně. Tahle detektivka nemá duši. I o odporném světě se dá napsat citlivě a tohle je studené a nezáživné jako psí čumák. Předvídatelné (Marina je od začátku co vstoupí do děje jasná). Nevím, co se na tom komu líbí, nyní 91%? Žádnou přidanou hodnotu kromě bezúčelné brutality jsem na tom neviděla. Polotovar o hnusných, odporných lidech a věcech. Lituju, že jsem četla.