Na tento román je ptřeba ten správný čas a nastavení. A já zřejmě zvolila ideální bod, kdy jsem knihu plnou chladu, temnoty a zimy, kterou s sebou nese tajemný les, četla na dovolené uprostřed horkého a zalesněného Korfu. Nikam nespěchat, nechat na sebe pomalu působit atmosféru vyvolávající jemné mrazení, to je klíč ktomu, jak si užít Půlnoční slunce. Musím říct, že mě neskutečně bavila úvodní část věnovaná Benovu dětství, kdy jsem se do hlavního hrdiny neskutečně vcítila. Prostřední část byla sice občas až příliš zdlouhavá, ale zase musím ocenit mistrovství autorových popisů a schopnost tisíci způsoby vyjádřit chlad a zimu. Kdyby však byl celek lehce proškrtaný, bylo by to na plný počet.

Výborný atmosférický horor, kde nebyť slabšieho začiatku a prvej slabšej polovice, tak by to malo 5 hviezdičiek. Půlnoční slunce sa mi ale dostalo pod kožu tak ako sa v zime dostane mráz pod kožu. Postupne. Čím ďalej, tým je atmosféra nepokojnejšia a napínavejšia a koniec bol rozhodne vydarený. Potešil epilóg. Bola tu rozhodne inšpirácia lovecraftovskou Barvou z kosmu, čo som videl len film a v istom zmysle mi to pripomenulo aj Osvietenie, čo autor sám aj priznáva v doslove. Trhol som rekord, lebo kniha bola taká napínavá, že behom 4 dní som ju prečítal. Fakt super. Milovníci krvavých a násilných hororov by sa tomu mali ale vyhnúť, lebo tu je atmosféra a dej všetko.