Půl krále

"Chybí mi moudrost." Myslel tím, že mu chybí odvaha, ale chyběla mu odvaha, aby to přiznal. Abercrombie si chtěl vyzkoušet něco jiného, aby nezkostnatěl ve svém obvyklém tvrdém světě, plném násilí, cynismu a životem omlácených (anti)hrdinů. A tak udělal krok „zpátky“ k literatuře pro dospívající: všechno své psaní zjednodušil, zjemnil, ošklivá slova zredukoval na absolutní minimum, výrazně ubral na pitvání pokroucené psychologie a soustředil se na svižně plynoucí děj. Krvavé scény nejsou příliš popisné, drsný sex nahradily nevinné pohledy či doteky, pozadí světa (čerpajícího ze severu Evropy v dobách Vikingů) tvoří jen lehce nahozenou fasádu, několik více či méně se proplétajících linií zastoupila jediná - s mladým, zkušenosti a sebevědomí získávajícím charakterem v roli průvodce. Princ Jarvi mi silně připomněl jinou literární postavu: Milese Vorkosigana z knih Lois McMaster Bujold. Taky žádné neviňátko, které musí zdravotní handicap nahrazovat bystrou myslí, nemůže čelit fyzicky nadanějším válečníkům v přímém souboji, ovšem zvládne je ukecat či bodnout do zad. Se zájmem jsem sledovala Jarviho strastiplnou pouť, poznamenanou zradou, bolestí, chybami i okamžiky úspěchu, a snažila se odhadnout, zda a jakým způsobem splní mladík svou přísahu. Z roztřeseného chlapce se postupně stává muž, ovlivňující životy osob ve svém okolí a kdo ví, možná i celého království. Originální prvky tohoto fantasy příběhu by se daly spočítat na prstech Jarviho znetvořené ruky, přesto mě Abercrombie dokázal v závěru překvapit a především: četla jsem s chutí. Využívala jsem každou volnou chvíli k návratu mezi stránky - skvělým tahem se ukázalo vzít užvaněnou cácorku se psem k potoku, obout jí gumáky a vypustit ta dvě hyperaktivní stvoření do koryta. Získala jsem padesát minut (výskáním a štěkáním proloženého) klidu vsedě na padlém kmeni stromu, přičemž nádhera toho přírodního koutu násobila zážitek z „Půl krále“. Hodně, HODNĚ dobré, být alespoň o 20 let mladší, aspirovala by kniha jistě na jednu z mých nejoblíbenějších. V současném věku přece jen preferuji ponor hlouběji pod povrch. 80% P.S.: Redakci Laseru do budoucna žádám o pečlivější korektury.

„Jestli mě život něco naučil, tak že žádní padouši nejsou. Jenom lidi s těma nejlepšíma úmyslama.“ Joe Abercrombie skočil po možnosti vytvořit něco nového a výsledkem je kniha Půl krále, dobrodružný fantasy román pro dospívající. Sice výrazně ubylo na nadávkách a násilnostech, ale jinak je to stále on, i když s drobnými změnami. Najednou dokáže být stručný v momentech, kdy na to u něj člověk není zvyklý a zároveň cíleně žene zápletku k heroickému konci, aniž by přitom natřikrát rozdupával hrdinův morální kompas. Nijak přitom neochuzuje autenticitu vytvořeného světa, protože bez něj by šla uvěřitelnost celého příběhu rychle do háje. No a ošklivé věci se stávají i mladistvým, takže co se krutostí týče, fanoušci se nemají čeho bát. A třebaže jde o obsahově nepříliš originální a jednoduché vyprávění, pořád jsou v tom všechny ty skvělé emoce, jimiž se žánr heroic fantasy vyznačuje, což ještě podtrhuje přiznaná vikingská poetika. Teď už jen, aby se na další Jarviho osudy nečekalo několik let.