Kamkoli půjdeš, půjdu s tebou .... Tak začíná tohle severské rodinné drama - kde tajemství hraje hlavní roli .... Dvě ženské postavy - Unni a Kara - a jejich osudy, v něčem podobné ale také rozdílné - spojené prostředím severské přírody .... Unni a Armod jsou zakladateli rodu - a Roar, Tone Amalie a Maličká jejich pokračováním .... Unni je vystavena mnoha ztrátám - ale láska k dětem je hnací silou .... .... v tom případě si teď zavážeme oči před tím, co nás čeká, protože nevím jestli to zvládnu .... Kara, která na usedlost přichází jako žena Daga - syna Roara - je pochybující ...... ,,,,morální vakuum mne dřelo na kůži jako zrnko v botě ,,,,, Kara potřebuje svoji Ovčárku- ochranu proti zlu světa ..... Obě dvě ženy se snaží vzít život do svých rukou .... a ještě je tu starý hmoždíř, který skrývá tajemství .... V závěru se linky propojí - a dochází k pochopení a vyrovnání .... ..... a v meziprostoru přebývají ti, které postrádáme .... snad našli svoji cestu .... Kniha je stejně stínová jako její obálka .... psaná reálně a bez příkras ....

Zajímavě a nebál bych se říci mistrně vyprávěný příběh. Knížku můžeme chápat jako dokument toho, jak mohl být život těžký a jak se s ním lidé museli rvát, ale může ji brát i jako psychologický román, který Vám dá nahlédnout do duší postav. Ukáže Vám i popis vnitřního boje sama se sebou a popis toho, jaké to je, žít s psychickými problémy. Zajímavě zpracovaný motiv STRACHU, co s námi dělá, jak ho zpracováváme, jak na něj reagujeme k čemu nás nutí a od čeho nás odrazuje. Bojíme se osudu? Bojíme se druhých lidí, nebo jen tmy? Bojíme se našich činů a jejich následků, bojíme se sami sebe? Jakou má ten strach vazbu na naší morálku, na morálku společnosti? Přes všudypřítomný strach, je ale kniha i plná NADĚJE a já se musím ptát, co těm lidem v takových těžkých chvílích tu naději přináší? Je to nádherná a spravedlivá příroda? Jsou to lidé okolo a lidská vzájemnost? Naše rodina? Víra? Nebo jsou strach a naděje jen naše lidská přirozenost? Kdy se smíříme s osudem a kdy s ním budeme bojovat? Nepřímo vás děj bude provokovat k mnoha takovým otázkám a i proto se mi to moc líbilo. Musím pochválit i "ženský" pohled na mužské postavy, který je rozhodně pestrý, od zrůd přes šedivý průměr až po životní kotvy a pilíře chrámů a slunce dnů. Ještě jedna věc pro psychoanalýzu "Kočičí palice", proč ten příběh čtenáře tak drží? Všechny ty střípky a odhalené detaily už od půlky dávají tušit hrubou osnovu, ale my jsem fascinovaní a chceme vědět detail, chceme vědět jak to bylo. Chceme vědět všechno! Proč? Nebylo by nám lépe, kdybychom o některých věcech nevěděli? Kåra se ptá na totéž a je na Nás, abychom si odpověděli. I blázen může mít dobrou otázku a i my můžeme mít stejné dotazy (myšlenky) jako blázen.