Pokud nacistická zrůda (což Eichmann byl) prohlásí, že půjde do pekla spokojen, je jasné, že si uvědomoval své "zásluhy", kterými se zavděčil svým soukmenovcům. Někteří z nich ukončili svůj život sebevraždou, jiní skončili po zásluze na šibenici, o některých se doslova slehla zem, Eichmann vyhledal soudružskou Tichou pomoc, jak se jmenovala organizace, která úspěšně přepravovala tento lidský odpad zejména do Argentiny a Paraguaye . Genosse Mengele a Eichmann měli kliku. Mengeleho izraelský Mosad nedostal, Ricardo Clementa (jak si A.E.změnil jméno) bohudík ano a byl po zásluze popraven 1.6.1962 symbolicky v zemi, které způsobil nejvíce bolesti. Pouze pro připomínku jeho oddanosti své straně je nutno dodat: V létě 1941 se vypravil na služební cestu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Zde dospěl k závěru, že nejlepší způsob likvidace Židů je plynová komora. Bylo však nutné vyvinout nějaký spolehlivý plyn. V září 1941 byli v Osvětimi poprvé zavražděni sovětští zajatci novým plynem, který se nazýval Cyklon B. Poté již nic nemohlo zabránit nacistům v „konečném řešení židovské otázky“. Dne 20. července 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy. Roman Cílek odvedl touto knihou dobrou práci.

Pěkně napsaný souhrn faktů. Chybí jen stále pochopení, proč tihle fanatici žíjící pouze rozkazy, se snažili zachránit si životy, když Německo padlo a s ním i jejich vůdce. Jak sám Eichmann řekl - nedokázal si představit život bez rozkazů. Proč se tedy schovával v Argentině a nespáchal rovnou sebevraždu??