Půjčovna babiček

Laskavá a krátká knížka vhodná pro druháčky k vlastnímu čtení, ale i pro mladší děti k předčítání. Příběh je velmi jednoduchý. Malý chlapec jménem Maličký přijde do půjčovny knížek a chce si půjčit babičku, ale ne tu slavnou knihu od Boženy Němcové. Domnívá se totiž, že jde o půjčovnu opravdových babiček a rád by jednu měl, protože ta jeho bydlí moc daleko a rodiče na něj nemají čas. Naštěstí se setká s pochopením paní knihovnice a ta mu slíbí, že když přijde za pár dní, pokusí se s tím něco udělat. Postupně však přijdou ještě další dva chlapci a mají stejný požadavek jako Maličký.... Jak to dopadne, si přečtěte. Líbilo se mi, že autorka použila nomen omen jako charakteristiku všech protagonistů. Takže nejmladší chlapec, který ještě chodí do školky se jmenuje Maličký, starší Větší a nejstarší Velký. 3 dámy z příběhu se zase jmenují Světlá, Šedivá a Černá. Milý příběh s krásnými pestrobarevnými ilustracemi, avšak četla jsem i lepší. Rozhodně však doporučuji.

Jednou do knihovny zavítal Maličký. Ještě neuměl číst, ale věděl, že se tady něco půjčuje, ale nevěděl co, a tak se paní knihovnice na rovinu zeptal, jestli si může půjčit babičku, protože ta jeho bydlí daleko. Paní Světlá byla velice překvapená, ale slíbila mu, že s tím něco udělá a že má přijít zase za tři dny. Druhý den se v knihovně objevil Větší. Jeho kamarád Maličký mu svěřil, že se tady půjčují babičky. I on by nějakou chtěl mít, nějakou, která by si s ním četla. Paní Světlá i Většímu slíbila, že něco vymyslí. Další den přišel Velký a i on chtěl babičku, která by byla moc hodná. A paní Světlá mu řekla, ať přijde příští den. Chcete vědět, jak to bylo, když do knihovny přišli všichni tři chlapci? Našli tam nějakou tu svoji vypůjčenou babičku? Pokud ano, musíte si knihu přečíst. Tahle útlá kniha mi přišla v poledne. A za půl hodiny už nebylo co číst. Kniha má jen padesát stránek, velká písmenka a někdy i obrázky přes celou dvoustranu. Ideální kniha pro malé čtenáře nebo pro rodiče, kteří rádi čtou svým dětem pohádky. I přesto, že je kniha tak útlá, má své poslání, nad kterým se dá určitě přemýšlet. Každý si představí pod pojmem babička hodnou a starou paní, která je laskavá, miluje svá vnoučata a udělá pro ně první poslední. Jenže doba je taková, že většina babiček ještě chodí do práce, nemá čas a je pořád v poklusu. Anebo jsou i děti, které žádnou babičku nemají. "Asi jsem už moc velký na to, abych měl babičku." Světlá se rozesmála a Velký si pomyslel, že přesně tak se směje strom, když na jeho listí dopadá první jarní déšť. Zvedl hlavu, aby se podíval té cizí ženě do očí. "Neboj se, nejsi moc velký. Nikdy nebudeš tak velký, abys nemohl mít babičku," uklidnila ho laskavě Světlá. "Ale řekni mi prosím, jaká by tvoje babička měla být?" Myšlenka založit Půjčovnu babiček není vůbec špatná a možná by se hodila i do dnešní doby. Ještě že paní knihovnice byla tak shovívavá a všechny tři chlapce vyslechla a dostala naprosto skvělý nápad. A skvělý nápad měla i paní spisovatelka, která tuhle knihu napsala. Půjčovna babiček se mi hodně líbila, příběh nebyl moc energický, plynul volným tempem, nejsou zde těžká slova a začínající čtenář by měl textu snadno porozumět.