Ptáčata

Po této knize jsem sáhla, protože mě zaujala anotace. Nejspíš už to neudělám, aniž bych si počkala na recenze. Není to vyloženě špatné čtení, čte se to ve finále docela dobře, styl psaní je celkem poutavý, ale příběh samotný je strašně plochý. Od začátku budované napětí, kdy čekáte, co z toho všeho nakonec vzejde není špatné a vyvrcholení není zlé, ale nevím, něco tomu chybělo. Ptáčata jsou takový průměrný horor. Nic, k čemu bych se vrátila.

Skvělý námět, ačkoliv jsem byla v očekávání něčeho jiného, tedy spíše zuřivých ptáků, nebo vraždících maniaků převlečených za boha Thovta, a podobně. I tak mohu říci "skvělý námět"! A hlavně - autor si všímá věcí, které jiní autoři hororu nezáměrně opomíjí nebo je uvádět v textu nechtějí. Má to hutnou, dusivou, tíživou, černou atmosféru. Autor se snaží psychologické jevy a poznatky vyvážit hororovými prvky. Je to ponuré. Člověk až slyší vrzání kol vozíku, ticho, někde kapající vodu. Všude tma (ano, známe to z hororových filmů, a přesně tohle se mi při četbě kdesi rozvinulo v paměti). Je to konzistentní, ale je to stále jen příběh. Asi autor chtěl, aby to vypadalo jakoby z reálného života a aby se tam hororové prvky vyskytovaly jen tak mimochodem, alespoň na začátku. Zpovzdálí. Ze začátku reálný osud hororové prvky jen posvěcují. Ke konci je to až blazeované, přesycené, spíše hororový propletenec. Přesto dávám plný počet hvězd, právě kvůli námětu, pro který, ač zní všedně, skončíte někde úplně jinde.