Psychologie pocitů štěstí

Jedná se jen o velmi stručné shrnutí. Vyskytuje se tam poměrně velké množství chyb různého druhu. Když se autor věnuje filosofickému pohledu na štěstí tak převážně cituje, či parafrázuje Aristotela. Mluví přitom hodně o hedonismu a jméno Aristippos v knize nepadlo ani jednou. Příliš mnoho citací a návazností na Bibli.

Dlho som váhal, ako knihu ohodnotiť, spočiatku to kolísalo. Nemám rád čisto výskumné záležitosti, no ani takzvanú "prehnane populárnu psychológiu". Od profesora Křivohlavého som už však pár vecí čítal (viac alebo menej odborných) a tak som sa časom naladil na jeho vlnu aj tu. Autor, zástanca pozitívnej psychológie, tu dobre prepája veci z bežného života a výskumy (ktorých je tu na tak útlu knihu celkom dosť). Pravidelne sa odvoláva na M. Seligmana a M. Csikszentmihalyiho, dvoch priekopníkov v oblasti pozitívnej psychológie. Obaja žijú, publikujú a ich knihy sa dajú zohnať aj v českom preklade. Kniha je celkom čtivá ak si človek zvykne na štýl. Takisto dokáže človeku dodať nádej a chuť do ďalšej práce na sebe.

Naprosto dostačující publikace pro základní pochopení štěstí jako abstraktního pojmu, které nutně každý chápe jinak. Profesor Jaro Křivohlavý, významný český psycholog tuto knihu pojal spíše populárně naučně, než čistě odborně, nicméně právě díky tomu je tolik čtivá a přesto ji lze použít jako relevantní zdroj informací, i když jen základních. Nahlíží na štěstí ze dvou základních pojetí štěstí, horizontálního a vertikálního, které potom rozvádí do filozofického pojetí štěstí v minulosti, avšak zabývá se i moderním pojetím štěstí z hlediska psychologie. Rozhodně zajímavá kniha k zamyšlení, která předkládá ověřené informace. „Úspěch, stejně jako štěstí musí přijít jako vedlejší produkt jiného směřování (zaměření všech snah k jinému cíli). Je totiž nezaslouženou odměnou toho, když si zvolíme vyšší cíl nežli jen své vlastní zájmy.“

Jedná se jen o velmi stručné shrnutí. Vyskytuje se tam poměrně velké množství chyb různého druhu. Když se autor věnuje filosofickému pohledu na štěstí tak převážně cituje, či parafrázuje Aristotela. Mluví přitom hodně o hedonismu a jméno Aristippos v knize nepadlo ani jednou. Příliš mnoho citací a návazností na Bibli.

Dlho som váhal, ako knihu ohodnotiť, spočiatku to kolísalo. Nemám rád čisto výskumné záležitosti, no ani takzvanú "prehnane populárnu psychológiu". Od profesora Křivohlavého som už však pár vecí čítal (viac alebo menej odborných) a tak som sa časom naladil na jeho vlnu aj tu. Autor, zástanca pozitívnej psychológie, tu dobre prepája veci z bežného života a výskumy (ktorých je tu na tak útlu knihu celkom dosť). Pravidelne sa odvoláva na M. Seligmana a M. Csikszentmihalyiho, dvoch priekopníkov v oblasti pozitívnej psychológie. Obaja žijú, publikujú a ich knihy sa dajú zohnať aj v českom preklade. Kniha je celkom čtivá ak si človek zvykne na štýl. Takisto dokáže človeku dodať nádej a chuť do ďalšej práce na sebe.