Psí park

Tahle kniha mi dala docela dost zabrat - četla jsem ji nějaké tři týdny, skoro měsíc. Přitom nemůžu říct, že by byla špatná nebo špatně napsaná. Protože nebyla. Autorka tu přichází s docela dost náročným tématem dárcovství vajíček a nechá čtenáře potýkat se s řadou otázek. Je v tomto odvětví nějaká hranice etiky? Je možné si v tomto ohledu hrát na boha? Dělat z žen jen "stroje na vajíčka" a potlačit jejich osobnost na úkor správného vyvinutí vajíček? Jakou roli hrají peníze a moc? S každou další stránkou na člověka padá skoro až tíseň a já se nepřestávala divit, co je ještě možné. Taky se tu nabízí otázka, kdo je tu ten špatný, nemorální? A dá se tu na to takhle vůbec nazírat? Co lze vlastně dělat, když se člověk chtě nechtě dostane do kolotoče událostí, z něhož je takřka nemožné vystoupit se zdravou kůží? Tohle mne na autorce prostě baví. Že dokáže otevírat otázky, které jsou možná pro leckoho nepříjemné, ale mají svůj smysl. Čtenář ať se nad tím zamyslí a zkusí si pro sebe odpovědět sám. Myslím, že tahle kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat, než si budu umět odpověď všechno. Zároveň se mi líbí, jak autorka umí vždycky vytvořit neuvěřitelně reálné plastické postavy, jejichž osudy mne prostě zajímají - já o nich chci vždycky vědět úplně všechno. Zároveň je celý příběh zaobalený do dost tísnivé skoro až dusné atmosféry, která vás prostě pohltí a vždycky tak trochu sežvejkne. Celé to je pak psané neuvěřitelně vyzrálým jazykem, který prostě baví. Přesto nedávám plné hodnocení. Jednak autorčin román Očista mne zasáhl o něco více a taky mi asi úplně nesedlo, že jsem knihu četla tak dlouho a z určitých důvodů si musela dělat přestávky (holt se člověku "děje život" a někdy čtení musí jít stranou...). Ale jinak samozřejmě moc doporučuju.

Silný příběh žen, které na Ukrajině nemohou sehnat práci nebo alespoň ne dobře placenou a proto se uchylují k darování vlastních vajíček. Ukrajinci jsou zde vykreslování v podstatě jako zločinci, gangsteři, vrazi a jiná havěť. Dívky však někdy s darováním vajíček brzy neskončí a nakonec to dopadá tak, že nemohou mít vlastní děti. Po světě pak běhají jejich vlastní děti, ale nesmí o nich nic vědět. Je to velký byznys, kdy bezdětné páry jezdí na Ukrajinu jako na dovolenou - prohlédnou si kliniky a pak si jen vybírají z krásných, zdravých a vhodných adeptek dárkyni vajíček nebo snad i náhradní matky. Olenka se vypracuje z dárkyně vajíček na koordinátorku a čeká ji velká kariéra. Vše se, ale jednoho dne zvrtne a ona prchá do Finska... Konec hlavní hrdinky mě moc neoslovil. Přišlo mi drsné jak se vypracovala na koordinátorku na Ukrajině a ve Finsku byla nikdo, jen neviditelná žena...