Psanec není příběhem o velkých či malých hrdinech. Kupodivu ani o antihrdinech, kteří jsou v současné době možná ještě populárnější. Přitom všechny propriety obsahuje – Island, vikingské válečníky, krevní mstu, spor o ženu. Dokonce i k bitvě dojde, nemluvě o souboji na život a na smrt. Přesto je vyprávění Erika Krieka primárně o prostých lidech, o tom, že volání bojové slávy se možná krásně poslouchá, ale mnohem hůře prožívá. Že člověk občas udělá chybu, za kterou může celý život pykat a stejně mu nebude odpuštěno. Možná to zní až příliš zádumčivě, ale takový život občas bývá, navíc autor jej vykresluje bez líbivého patosu. Člověku by se až chtělo říci, že jde o jednoduchý vesnický román, jen se špetkou násilí a nějakého toho litru krve. Holt vikingové. Ovšem právě ta absence pompy mi k zápletce perfektně sedla, stejně jako melancholická nálada, vinoucí se celým komiksem. Víte, že to nedopadne dobře, přesto ve skrytu duše alespoň doufáte v důstojný konec. A ten se zde skutečně povedl.

Do komiksu jsem se začetl o víkendu, v době kdy napadl zřejmě první letošní sníh. A nemohl jsem si vybrat lépe! Bělost čerstvého sněhu, za okny zima a chlad a přede mnou surový příběh ze středověkého vikingského Islandu – naprostá paráda! Příběh je jednoduchý, vlastně skoro ani nestojí za delší komentář. Spirála nikdy nekončící krvavé pomsty, domnělých nebo skutečných nespravedlností, ve světle starých zákonů bohů a lidí a životní chyba na počátku všeho. Hlubší spojitosti jsou skvěle shrnuty v předchozích komentářích. Vyzdvihnul bych syrovost kresby, hmatatelný chlad, fascinující sever a severskou symboliku a mystiku, sem tam havran – symbol Odina. Velmi povedená komiksová jednohubka.