Chtěla jsem si přečíst nenáročnou oddechovku a vybrala jsem si Psance. Z povinnosti jsem dočetla, ale vzhledem k tomu, že žánr je uveden pro děti a mládež, tak jim tuto sérii přenechám....

Autor jde ve stopách klasického postapo žánru, který vyšperkoval osobitou dvojicí hlavních hrdinů, jejich vtipnými dialogy a spoustou tajemství, která postupně odhaluje. Ačkoliv věřím, že to nejlepší si schoval do pokračování, které si proto nejspíš budu chtít přečíst, přestože první díl se mi úplně do vkusu netrefil. Autor bezesporu umí psát, přesto na mě příběh občas působil těžkopádně. Zkrátka něco tomu chybělo. Ke konci už jsem se do čtení musela vyloženě přemlouvat, protože se to nesmírně táhlo. Zdá se mi, že svět i postavy by měli větší potenciál, jako by autor nedokázal své nápady využít. Přála bych si lepší vykreslení prostředí a více jiskření mezi hlavními hrdiny. Knihu bohužel hodnotím jako podprůměr. Jonathan Stroud se přečtení série Lockwood a spol. řadí k mým nejoblíbenějším autorům, proto mám možná tendenci mu trochu nadržovat, nebo právě naopak mít přehnaná očekávání. Z této knihy jsem spíše rozpačitá, příběh bezesporu má něco do sebe, jenže mě bavily jen některé pasáže. 2,5*