PS

Že české nakladatelské studio Rubato vydalo tuto knihu ve slovenském originále, je třeba zmínit zároveň jako varování (ne každý samozřejmě dnes literární slovenštinu učte) i jako doporučení: něco na ní musí být, když si český nakladatel se slovenským spisovatelem takhle společně zredukovali trh. Různé její rysy by mi samy o sobě zněly nelákavě, jako podezřelá literátština – próza jako výstup stipendia a rezidenčních pobytů, metapsaní o tom, kterak má být něco napsáno a nedaří se, narativní experimenty s proměnlivým vypravěčem... A přesto mě Juhászovo PS bavilo a příjemně doplnilo několik dní v letním kempu představami, jaké cesty by se místo povalování daly podnikat. Je to nepochybně proto, že mě popisovaný neambiciózní kus země od Banské Štiavnice po Baia Mare, s těžištěm v Lučenci na jihu středního Slovenska, zkrátka zajímá. Mohl bych taky napsat "Juhászův PS mě bavil", protože název sestává z iniciál maďarského národního barda Sándora Petőfiho, ve specifickém maďarském pořadí. Zároveň je próza fikcí a postskriptem k Petőfiho životu, opírajícím se o básníkovu nevyjasněnou smrt či zmizení za uherské revoluce. V tomto smyslu je to skutečně Juhászův (v textu často: "můj") Petőfi, do kterého znalci básníkova a revolucionářova prokázaného díla nemohou tak úplně mluvit. Jistou čtenářskou zkouškou je první kapitola, aneb do narativního experimentu rovnýma nohama... Nejasný, repetitivní, fantasmagorický blok (připomněl mi román Do tmy Anny Bolavé) se vyplatí přečkat, leccos z něj se zanedlouho vysvětlí, ač ne úplně polopatě. A fragmentárnost prózy, přiznaný nezdar v konstrukci skutečné alternativní biografie klíčového maďarského romantika, je vlastně sympatická. Čím jiným než podvodem by v tomto případě mohl být uhlazený celek? Sympatický je rovněž „postnacionální“ charakter knihy. Prakticky všechno v daném prostoru má svoje slovenské i maďarské fazety. Samozřejmě. Proč se na tom ve čtvrtině 21. století zasekávat. P. S. Pokud si stejně jako já zaboha nedokážete zapamatovat pravopis autorova jména, možná je to tím, že zatímco jeho prvotina vyšla v Rubatu pod podobou „Juhás“, u PS je to skutečně maďarské „Juhász“. „Přijímam meno Juhász, povedal som do tej nedeľnej ničoty.“ Dává nám tato citace z posledních stránek knihy vysvětlení? Netuším.