První třída, hodní žáci

Naučit dítě číst není jen o skládání písmen. Je to o tom, aby ho čtení bavilo, aby se u knih smálo, přemýšlelo a chtělo otočit další stránku. A přesně to se daří knize První třída, hodní žáci. Kniha je vytvořena pro genetickou metodu výuky čtení, takže všechny příběhy jsou psány velkými tiskacími písmeny. Jednotlivé texty jsou navíc řazeny od těch nejjednodušších, sestavených z jednoslabičných či krátkých slov, až po složitější příběhy se slovy dvoj- a trojslabičnými. Co se mi moc líbí, je i to, že se postupně zmenšuje velikost písma, přesně tak, jak se dítě ve čtení zdokonaluje. A musím říct, že opravdu obdivuji autorku. Vymyslet milý, smysluplný a zábavný příběh složený převážně z jednoslabičných slov? To je podle mě malý zázrak. Schválně – jak dlouhý příběh byste dokázali sestavit vy? Já bych se tedy moc daleko nedostala. Kniha je plná příběhů o kamarádech z první třídy a o tom, jaké příhody zažívají doma i ve škole. Děti si přečtou třeba o chlapci, který si raději čte, než hraje venku s míčem. A zjistí, že na tom není vůbec nic špatného, protože ke kamarádům se může přidat kdykoliv. Nebo o tom, že když máme někoho rádi, musíme někdy dělat i věci, do kterých se nám zrovna nechce – třeba pravidelně venčit pejska. A nechybí ani příběh o strachu, že se nám budou ostatní posmívat kvůli brýlím. Strachu, který je nakonec úplně zbytečný. Jsou to milé a laskavé příběhy, které děti nejen naučí číst, ale zároveň pohladí i jejich duši. A přesně takové knihy mám pro začínající čtenáře nejraději.