První Stříbrná kniha snů

Ráda poznávám nové autory a toto "setkání" je milým překvapením. Kerstin Gier stvořila úžasně tajuplný snový svět, kde se fantazii meze nekladou a kdokoliv může být čímkoliv. Ne každému se zdá o duze a jednorožcích. Ve stínech se může totiž ukrývat i zlo. Návyková, čtivá, originální atmosféra mě přikovala ke stránkám dokud jsem nedočetla. Postavy byly zajímavé, uvěřitelné a některé z nich i velmi sympatické. Také oceňuji úderný humor hlavních postav, zdařilému nápadu tleskám a na další díl se těším.

Ráda poznávám nové autory a toto "setkání" je milým překvapením. Kerstin Gier stvořila úžasně tajuplný snový svět, kde se fantazii meze nekladou a kdokoliv může být čímkoliv. Ne každému se zdá o duze a jednorožcích. Ve stínech se může totiž ukrývat i zlo. Návyková, čtivá, originální atmosféra mě přikovala ke stránkám dokud jsem nedočetla. Postavy byly zajímavé, uvěřitelné a některé z nich i velmi sympatické. Také oceňuji úderný humor hlavních postav, zdařilému nápadu tleskám a na další díl se těším.

Krása, krása! Bylo to super čtení - akorát moc krátké :D - autorka píše skvěle. Některé vtípky jsou nezapomenutelné. Určitě doporučuji! Mám pocit, že jsem se i více oblíbila hlavní hrdinku Liv než u Šutrů Gwendolyn. I Henry mi možná více seděl než Gideon, ale nevím, nechci srovnávat. Kniha ale určitě překvapila a potěšila :) Zajímavý nápad i téma SPOILER! a sice úryvky z knížky!!! Pár částí, které mě doslova očarovaly: 1. ze str. 158 Mezitím jsme poznali přes padesát odstínů bílé a vybraly ty s nejpěknějšími jmény("starou krajku" pro Lottie, "sněhobílou" pro Miu a "lasturu" pro mě), přičemž se Florence ukázala jako překvapivě sebejistá rádkyně a Grayson coby barvoslepý.("Děláte si ze mě srandu? Vždyť je to všechno bílý!") 2. ze str. 247 Henry se jako obvykle opřel zády o knihovnu a založil si ruce. Jasperova matka nejspíš měla zálibu v pastelově vyvedených milostných románech a mě dosti iritovalo číst hned vedle Henryho hlavy tituly jako"Polib mě, rebele" a "Nech mě zemřít ve tvých silných pažích." Raději jsem od něj odvrátila zrak. 3. ze str 248 a 249 Pohledem jsem doputovala K Henrymu, ale musela jsem se hned podívat jinam, protože trochu naklonil hlavu a já jsem si hned za jeho uchem přečetla růžová písmena : Divoká touha". Ach bože, nenáviděla jsem knižní vkus paní Grantové. Proč nemohla číst thrillery? 4. ze str 287 Nebo byl Henry prostě jen nemocná a já jsem se fakt úplně pomátla. Protože jsem vážně uvažovala, jestli si mohl na snové chodbě, kde táhlo, uhnat rýmu. Tolik na téma zdravý lidský rozum. - a podobných scén je tam ještě víc, já ocenila hlavně tyhle :D Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!